To, že někdo vyhraje Eurovizi, ještě není záruka toho, že tvoří kvalitní hudbu. Tato pochybná soutěž je dnes spíše přehlídka exotů, stále pátrajících po tom, jakého vlastně jsou pohlaví a více než muzikantům slouží k představování liberálně politických vizí. Ale což, je i nějaká historie, v níž se několik známých umělců ze soutěže vylouplo, tak proč by tomu tak nemohlo být i nyní. Z těch, kteří se na této akci představili, v posledních letech nejvýrazněji zabodovala italští Måneskin. Kapela tvrdí, že hraje glam/hard rock a má vzory v tvorbě Davida Bowieho, Queen, The Rolling Stones. Co se týče image, připomene křížence mezi Slade a New York Dolls. Jenže odvolávání na velikány není všechno. Důležitá je vlastní tvorba a s tou jsou Italové trochu na štíru. Nedá se jim upřít, že tvoří vcelku osobitou hudbu, která připomene kapely typu The Hives nebo Franz Ferdinand, či že svým minimalismem mohou být příbuzní ke Queens Of The Stone Age či Eagles Of Death Metal, ale jejich skladatelský um až tak přesvědčivý není. A to ani na třetí desce „Rush!“, která měla ukázat, zda v této kapele je něco víc, než předvedla před pár lety na Eurovizi. Je, ale ne o moc.

Jestliže o sobě Måneskin tvrdí, že hrají hard rock, zapomeňte na to, že by mohli být pokračovateli tradic Deep Purple, Led Zeppelin či Whitesnake. Ke klasickému hard rocku má italská čtveřice asi tak dalo jako ze Země na Měsíc a proto nemůže zaujmout fanoušky zmíněných kapel. Stejně, jako když se řekne, že hrají glam rock, nich nehledejte v nich následovníky New York Dolls, The Sweet, Slade nebo Mott The Hoople. Måneskin jsou specifičtí, jsou rockoví, ale především jsou produktem moderní hudby, armády producentů a managementu, který v nich zacítil velkou příležitost prorazit do světa s rockovou kapelou, která by mohla strhnout davy jak hudbou, tak image a hvězdnými manýry, protože zpěvák Damiano David se pasoval do role nového spasitele, jakéhosi novodobého křížence Micka Jagerra a Kurta Cobaina. Nehledejte v tom špetku osobitosti, jeho nedávný kokainový skandál může pobouřit jen ty, kteří jména The Rolling Stones a Nirvany slyší poprvé v životě. Tudy cesta nevede. Pokud kapela chce uspět v širším měřítku a nespokojí se s dvouletým oblbováním puberťaček, je třeba pořádně zapracovat na hudební složce. A to pořádně.

Pokud znáte skladbu „I Wanna Be Your Slave“, kterou kapela nahrála s punkovým dědečkem Iggym Popem, víte o Måneskin všechno. A víte také, jak bude znít třetí deska „Rush!“. V zásadě stejně, protože je tu velké množství skladeb, v nichž vás praští přes uši podobnost s hitem, který Italy dostal do hitparád po celém světe a to není zrovna lichotivé. Na prakticky neměnný spodek, který koketuje s tanečním rytmem, kapela roubuje skladby, v nichž není nouze o slušné momenty, ale celkový výsledek splývá. Jakou notu v „Own My Mind“ Måneskin zvolí, v té pokračují i ve skladbách následujících. Na to, kolik producentů se na desce vystřídalo, je s podivem, že nebyli schopni tento nešvar regulovat. Italové se tomu nevyhnuli ani ve skladbě „Gossip“, v níž zahostoval Tom Morello z Rage Against The Machine, ovšem jeho přínos dané kompozici je prakticky nulový. „Základ skladby vymyslel kytarista Thomas Raggi,“ zmínil frontman Damiano David, „Tom Morello jej jen rozvinul.“ Tím je řečeno vše a zároveň i vysvětleno to, že Morellova účast je jen symbolická a svým způsobem i zbytečná.

Sem tam se objeví dobrá věc, jako náznak toho, že Måneskin v sobě mají kus skladatelského umu. Patří mezi ně „Gossip“, kterou lze považovat za slušnou, velice dobře zní „Gasoline“ s výborným, temně laděným refrénem, proto-punkově střižená a v italštině zpívaná „Mark Chapman“ (odkaz na vraha Johna Lennona), halucinogenní „La Fine“, i oba singly, tanečněji orientované „Mammamia“ a akustičtější „Supermodel“. Jenže to je všechno a skladby musíte vytahovat z bahna bídy, řada ze sedmnácti (!) věcí působí dojmem narychlo spíchnutých kompozic, které svědčí proti talentu kapely, než by se snažily potvrdit stoupající tendenci na hvězdném společenském poli. Hloupé kompozice „Bla bla bla“, „Kool Kids“, „Read Your Diary“ (stejně jako v úvodní „Own My Mind“ se producenti snaží kapelu nacpat do manýrů, které jsou vlastní rapovým umělcům) nebo „Feel“ ukazují, že dobré skladby, či samostatné nápady na albu by vydaly na EP, ale ne na skoro hodinovou nahrávku. Måneskin si ukousli tak velké sousto, že není daleko k zadušení.

Måneskin jsou na „Rush!“ v zajetí týmu producentů a zvukových inženýrů, kteří jim prokazují medvědí službu. Naprosto skrývají jejich rockovou přirozenost a spíše tušený talent na psaní obstojných věcí, a nahrazují je rádoby dokonalým prefabrikátem. Umělým, bezpohlavním, přesně takovým, jaký by člověk od nedávné tváře Eurovize člověk čekal. Kdyby kapela natočila album poloviční délky, sama a v garáži, výsledek by byl hodnotnější než produkt hypermoderních studií.

www.maneskin.it

YouTube ukázka - Gossip

Seznam skladeb:
1. Own My Mind
2. Gossip
3. Timezone
4. Bla Bla Bla
5. Baby Said
6. Gasoline
7. Feel
8. Don`t Wanna Sleep
9. Kool Kids
10. If Not For You
11. Read Your Diary
12. Mark Chapman
13. La Fine
14. Il Dono della Vita
15. Mammamia
16. Supermodel
17. The Loneliest

Sestava:
Damiano David - zpěv
Thomas Riggi - kytara
Victoria De Angelis - baskytara
Ethan Torchio - bicí

Rok vydání: 2023
Čas: 52:42
Label: Epic/Sony Music
Země: Itálie
Žánr: alternative rock/glam rock/hard rock

Diskografie:
2018 - Il ballo della vita
2021 - Teatro d`ira Vol. 1
2023 - Rush!

Foto: archiv kapely