Nejpozději od vydání prvního (a zatím jediného) alba „Different Worlds“ projektu Skills je brazilský zpěvák Renan Zonta považován za jednu z největších pěveckých nadějí současného hard rocku. Aby také ne, když do projektu, jehož hlavním úkolem bylo širší veřejnosti představit jeho osobu, se zapojili ostřílení borci - kytarista Brad Gillis (Night Ranger), basista Billy Sheehan (Mr. Big) a bubeník David Huff (Giant), kteří ukázali, že Zontu mezi sebe berou i legendární muzikanti. Fakt, že album Skills za moc nestálo a vyšumělo v podstatě hned, jak vyšlo, je věc druhá. Ovšem mediální kampaň, která mu předcházela, nemohla uniknout ani méně pozornějšímu posluchači a proto vedle Zontova jména zaregistroval i kapelu Electric Mob, což je soubor, z něhož mladý zpěvák vzešel a s nímž se pokouší prorazit do světa i nyní. Lehké to mít nebude, brazilská scéna nepředstavuje vrchol světového rocku, a styl, který Electric Mob hrají, toho nemá už moc co nabídnout.
Tahle parta hraje asi pět let. Ve městě Ciritiba na jihu Brazílie se sešla čtveřice muzikantů, která začala tvořit modernější verzi hard rocku, jenž je poučen typicky americkým stylem hudby se špetkou glam metalové drzosti. Electric Mob se ani nepokoušeli odlišit od svých vzorů, kteří se rekrutují zejména z losangeleské líhně osmdesátých let a svým výrazem mohou připomenout mladší verzi Mötley Crüe, Skid Row či L.A. Guns, ovšem bez toho, aby hudba byla tak osobitá jako to, co natáčeli ve slavných dobách američtí hegemoni. V takové formě se brazilská čtveřice představila na debutu „Discharge“, jenž se objevil v roce 2020. Přestože kapele házela klacky pod nohy covidová pandemie, našla si Zontova parta skrze Spotify cestičku, kudy hudbu k posluchačům dostat. Následné koncerty s Night Ranger, Mr. Big, Blue Öyster Cult, Nazareth a Whitesnake byly třešničkou na dortu. Něco, o čem se mladým muzikantům nezdálo před pár lety ani v nejdivočejších snech.
Novinka „2 Make U Cry & Dance“ je typem alba, které by kapelu, na debutu působící pořád trochu vyjukaně, mohlo posunout o kousek dál a ukázat, že Electric Mob jsou na dobré cestě stát se jednou ze zásadnějších kapel na světové rockové scéně. Nečekejte od ní nic převratného, to se už v hard rocku nějakou dobu neděje, spíše si můžete být jisti, že Electric Mob nabízejí dobré řemeslo. Jak instrumentální - kapela se za více než dva roky od debutu zlepšila na skutečně dobrou úroveň, tak po stránce kompoziční, jelikož na novince nabízí sebejisté věci, prezentované s nadhledem a přitažlivým spratkovským šarmem. Skladby nejsou příliš složité, moc toho neřeší, ale čekali byste nějaké filozofické úvahy od rock n`rollové kapely? Důležitá je energie, tah na bránu, dravý groove a silné refrény. Ty podává Zonta s přehledem, jeho hlas vystřeluje k nebesům, místy připomene mix Sebastiana Bacha a zesnulého Davea Leparda, prvního a nejlepšího zpěváka švédských Crashdïet.
Kapela se pokouší zadrnkat na modernější strunu v houpavých věcech, klipovkách „Sun Is Falling Down“ a „By The Name (Nanana)“, ale to není parketa, která jí sluší nejlépe, zavádí ji spíše někam k výrazu formací typu Pop Evil nebo Shinedown. Mnohem lépe si Electric Mob vedou ve chvíli, kdy jsou tradicionalističtější, kdy mírně pošilhávají po blues či pop metalu. V tomto ohledu vede dvojice „4 Letters“ a „Locked And Loaded“, v nichž se ukazuje hitovější stránka kapely. Jako kdyby se Brazilci dotýkali světa těch, které uznávali v dobách, kdy poprvé vzali do ruky kytary. Za velmi vydařené lze považovat „Saddest Funk Ever“, „Love Cage“ i klipovou „It`s Gonna Hurt“, v níž lze ocenit zejména Zontovo rychlopalné frázování a natlakovaný refrén, i když přece jen zůstává stát krok za čtyřmi skladbami, které lze považovat za to nejlepší, co dosud Electric Mob vyprodukovali, táhnou album a ukazují nejvíce potenciálu do budoucna.
Přestože se Zontovo jméno skloňovalo nejvíce s loňskou deskou projektu Iconic, předkládá s Electric Mob přesvědčivější práci. Jemu i kapele ledacos chybí do kvalit vzorů, ale v tom, co současná mizérie vyčerpaného hard rocku nabízí, lze jejich druhé album považovat za desku dostatečně nadprůměrnou. Může se pro ně stát odrazovým můstkem k další kariéře. Ta je zatím do široka otevřená…
|