Přestože Sully Erna už nevykazuje takové sólové ambice jako v minulé desetiletce a ani nemá potřebu vstupovat na televizní obrazovky, Godsmack to stejně k větší výkonnosti nepřinutilo. Kapela nikdy nepatřila mezi ty, které by pracovaly systémem deska-turné-deska-turné a nové nahrávky vypouštěla do světa každý rok, tentokrát muzikanti pauzu natáhli na pět let, což je největší časová prodleva mezi jednotlivými alby za celou kariéru. Na druhou stranu je pravda, že nic se nemá uspěchat a Godsmack dobře vědí, že jejich inspirační studnice v posledních letech nepěkně vysychala a že nebyli schopni přijít s tak žhavým materiálem, jako byl v roce 1998 eponymní debut či dva nástupci „Awake“ a „Faceless“. V té době koketovali s módním nu-metalem, ale hardrocková podstata v jejich tvorbě byla vždycky. Ovšem čím více se projevovala, tím více se ukazovalo, že Godsmack nejsou takový zázrak, jak se mohlo zdát na přelomu milénia.
Dnes jejich tvorba nemá s nu-metalem nic společného, časy, kdy byl trendem, jsou dávno pryč a Godsmack vlastně proces, v němž se špičky stylu začaly věnovat srozumitelnější hudbě, pochopili vcelku dobře. Díky tomu nelze ani méně podařené desky „The Oracle“, „1000hp“ a „When Legends Rise“ považovat za vyloženě průměrné kusy, i když sestupná tendence znát byla. I proto se od novinky „Lightning Up The Sky“ mnoho nečekalo, i když se Godsmack označují za jednu z posledních velkých hard rockových kapel. To lze brát s nadsázkou, protože do vlivu, charismatu a slávy starých stylových kolegů Deep Purple, Led Zeppelin, Aerosmith nebo Van Halen jim chybí mnohé. Ale jak je v současné době styl vláčen mizérií a zmírá na úbytě osobitosti, člověk vezme za vděk i novým albem Godsmack, přičemž zjistí, že chybu neudělal. Deska je totiž až nečekaně dobrá a po delší době vrací Sullyho Ernu a jeho partu znovu do hry.
Zapomeňte na předchozí počiny, na nichž se z Godsmack v podstatě stalo béčko slavnějších Disturbed (to není míněno jako lichotka), protože na „Lightning Up The Sky“ se kapela vydává ke kořenům poctivosti klasického hard rocku. Nejde na to naštěstí tak, že by kopírovala staré vzory, na to má stále dost vlastní osobitosti, spíše novinku pojala jako poctu stylu, pod jehož vlivem, v době, kdy frčel grunge, mladí muzikanti kapelu zakládali. Díky tomu je zachován moderní přístup jak ve zvuku, tak produkci a desku nelze nazvat jako staromilské dílo, dávná hardrocková energie a stylově velikášské melodie jsou společným jmenovatelem všech skladeb. Ty jsou až nápaditě pestré, využívají celého prostoru, který kapele žánr poskytuje a proto lze narazit na rychlejší energické kusy, v nichž se odhaluje například dávná síla Teda Nugenta nebo Van Halen, i na věci dramatičtější, epičtější a svým pojetím rozmáchlejší, ve kterých se ke slovu zase dostávají inspirace staré britské školy. Vše dohromady zafunguje nad očekávání dobře.
Deska má kupodivu poněkud ztuhlý rozjezd, „You And I“ nevykazuje známky potřebné energie, spíše evokuje spojení Black Sabbath a současné tváře Europe, přičemž se alespoň pocitově ozvou motivy skladby „Walk The Earth“. Album nabírá na síle postupně, „Red, White And Blue“, „Surrender“ a „What About Me“ jsou výtečné věci, v nichž bublá rock n`rollová energie, o pozornost mezi sebou zápasí frontman Erna a sólový kytarista Tony Rombolla, který si letos skutečně na svých partech dal záležet a pálí je do posluchačů každý okamžik, kdy mu Erna přepustí byť vteřinu prostoru. Řetěz sice mírně spadne s baladou „Truth“, ale další velký trumf vytáhnou Godsmack s výbornou „Souls On Fire“. V ní se kapela vrací k formě ze začátku desky a posluchač ji proto odpustí hlušší místa, která se objevují zejména na konci nahrávky. Tu zavírá titulní „Lightning Up The Sky“, monumentální kus epicky rozmáchlého hard rocku, postupně gradující skladba, která má šanci stát se ultimátním hitem Godsmack a jejich nejsilnější zbraní. Právě zde kapela stojí na vlastním vrcholu a ukazuje, jak dokáže vytvořit vyspělou rockovou kompozici, která by dokázala obstát ve srovnání se starými vzory. V ten okamžik Godsmack představují hardrockové božstvo, kapelu, která se díky takovým okamžikům dokáže stát legendou.
Zodpovědět otázku, zda je novinka nejsilnější deskou, je zatím ještě předčasné, ale rozhodně se dá říct, že kapela předkládá výbornou práci, docela dobře srovnatelnou s albovými vrcholy. „Lightning Up The Sky“ má šanci uspět ve zkoušce časem, hudba, kterou pro ni Godsmack vytvořili, je prostě upřímná. Je zbavená jakýchkoliv trendů, pošilhávání po něčem, co kapele nikdy neslušelo. Tady je její pravá, dospělá tvář.
|
