Že se historie opakuje, je známá věc. Ovšem, že se znovu budou zakazovat koncerty kvůli politickému smýšlení, snad už nikdo příliš nepředpokládal. Tento nebezpečný trend umlčování lidí s jiným názorem se zatím neprojevuje u nás, ale v sousedním Německu s tím začínají mít bohaté zkušenosti. Nejde jen o Panteru, to lze chápat, protože Phil Anselmo se svým hajlováním šlápl Němcům na kuří oko, protože ta kolektivní vina za druhou světovou válku v myslích našich sousedů stále přebývá. Že něco podobného potká i Rogera Waterse, bývalého člena Pink Floyd, je věc jiná. I proto, že Waters své politické názory, ač s nimi někdo nemusí souhlasit, vyjadřoval vždy kultivovaně a na vysoké úrovni. Proto zrušení jeho německého koncertu zvedlo vlnu protestů z umělecké i akademické sféry.

Oficiální stanovisko zní, že pořadatelům se nelíbí „dlouhodobé protiizraelské chování pana Waterse“. Waters kritizuje zacházení Izraelců s palestinskou menšinou na svém území, ale je tohle důvod ke zrušení koncertu v zemi, která se chlubí, že je demokraticky vyspělou společností? Stejně tak bylo pořadatelům trnem v oku Watersovo prohlášení, že válka na Ukrajině není tak černobílá, jak ji ukazují mainstreamová média. Za bývalého basistu Pink Floyd se ale staví řada jeho kolegů, kterým se německé „demokratické“ principy přestávají líbit a zavání něčím mnohem nebezpečnějším. Eric Clapton, Brian Eno, Watersův bývalý kolega Nick Mason, Peter Gabriel či Tom Morello jsou jedni z nich. Snad i díky jejich hlasu nebudou slova o svobodě projevu a demokracii v hudbě jen prázdným pojmem.

Jan Skala, 26. 3. 2023