„Téměř v každém úsilí potřebuje řemeslník pro danou práci správné nástroje…“
Trochu to vypadá, jako by Nuclear Blast najížděli na metody Frontiers Records. Když prostudujete sestavu, která tvořila a tvoří kapelu Elegant Weapons, začpí z toho na první nádech odér trochu nesourodého slepence slavných jmen – u mikrofonu všudybyl Ronnie Romero, kytaru třímá Richie Faulkner (Judas Priest), čtyři struny krotil nejprve Rex Brown (Pantera), jehož v současné době nahradil Dave Rimmer (Uriah Heep), do bicích mlátil Scott Travis (Judas Priest), místo kterého na bubenickou sesli usedl Christopher Williams (Accept). Jenže místo umělohmotných slepenců se tenhle spolek zrodil v hlavě Richieho Faulknera, pro kterého je prvotina Elegant Weapons „Horns For A Halo“ lehce osudovou záležitostí.
Před dvaceti měsíci putoval Faulkner po koncertě v Louisville z důvodu aneuryzma aorty přímo pod skalpel na desetihodinovou operaci. Jaký může být pro muzikanta lepší způsob rekonvalescence, než tvorba nové muziky? Stačilo jen napsat dostatečně silné skladby (což se ve většině případů desetiskladbové kolekce podařilo), neboť realizace se na všech postech ujali mistři svého oboru, a tak je na místě vyhradit si kupu času na detailní sledování jejich umění. Pokud se Elegant Weapons bijí v hruď, že pokračují v tradici velikánů Black Sabbath a Dio, ale také kapel, se kterými jsou členové kapely spjati, nelžou. Stopy Judas Priest, či Rainbow jsou zřetelné, vstupenkou do světa Elegant Weapons pro opatrnější posluchače by mohla být předělávka „Lights Out“ od Ufo, která jasně deklaruje, že svět této čtveřice vydatně čerpá z minulosti, ale zároveň zní velmi moderně, sytě a nabroušeně. I proto může výborně zahraná staromilská „Lights Out“ působit trochu jako upouštění plynu po strhující první polovině alba,v níž Elegant Weapons rozehrají dokonale pulsující hru zejména zásluhou hrubě znepokojující „Dead Man Walking“ s klamavým, v kontextu alba až odlehčeně romanticky znějícím úvodem, houpavě melodické „Blind Leading The Blind“ s parádním riffem, plíživější „Bitter Pill“ a začouzené bluesovky „Ghost Of You“. Ne že by si Elegant Weapons v těchto položkách vystříleli všechny zásadní náboje, ale přece jen druhá polovina alba za tou první poněkud zaostává, byť se stále valí po velmi vysoké hladině.
Elegant Weapons si dávají za cíl udržet vztyčenou vlajku nadčasového heavy metalu. A jelikož v duchu úvodního motta kapely se Faulknerovi podařilo najít správné parťáky, daří se jim to nejpřirozenějším způsobem – působivou muzikou ve skvělém provedení.
|
