O stylu metalcore jako o specifickém subžánru se hudební časopisy v širším měřítku zmiňují již více jak dvě desetiletí. I tato hudební škatulka se během let profilovala a vzniklo mnoho odnoží, takže pod stejně pojmenovaným stylem můžeme nalézt praotce žánru Converge, kteří vycházejí více z divokého hardcore, nebo Killswitch Engage, kteří vsadili na klenutý melodický a čistý zpěv na pozadí agresivní muziky. Když ve stejném chlívečku potkáte i těleso Asking Alexandria, jež dokáže skloubit těžkotonážní muziku s party jako vystřihnutými z alb popových boybandů, nemůže být zmatení dokonalejší.
Pokud narazíte na album holandských Rocket Fuel z Haagu, kteří se do stylu zařazují, je potřeba trochu zbystřit. Kapela vznikla teprve před pěti lety a její debutové EP “Too Big Too Early” mělo blíže k melodickému punku typu Pennywise s občasnou heavy složkou.
V těchto mrazivých dnech vychází první album "Under the Blades" s poněkud pošmournou a částečně neumětelsky působící kresbou na obalu, ale rozhodující je obsah, ne?
Rakeťáci do toho od počátku šlapou zostra. Kapela přitvrdila, úvodní “So Long” a “Rise to Fall” zní jako mix Parkway Drive s melodickým punk lookem a nabízí svižný metalcore, kořeněný melodickým refrénem, ve kterém zpěvákovi zdatně odpovídá kytarista a bubeník v evidentně důsledně secvičených pěveckých partech. V “Pull the Pin” se propisují thrash metalové postupy a riffy, závěrečná pasáž připomíná výseč z metallikovské “One”. V “Head First” zpěvák vtipně střídá pěvecké polohy drsného řevu a melodického refrénu ve stylu amerických Trivium. Potom se produkce na albu láme, na řadu přichází na vkus milovníka ostřejšího metalcore mnohdy až moc melodický projev s vícehlasými refrény v jakémsi mixu Offspring a Ignite. Skladby mají odpich, dravou energii i úderné pasáže (až panterovsky kytarové záseky v “My Lies”, nebo houpavá pasáž s expresivním zpěvem v “Room 1.01.”) ovšem melodické emo refrény vyloženě tahají za uši. Výjímku z pravidla potvrzuje “Under the Blades” se slide kytarovými vyhrávkami, proloženými thrash metalovými riffy. V textech se nic objevného nedozvíme – nabízí obvyklé fráze ve stylu “Nevzdávej to, bojuj za svou svobodu, neohlížej se zpět”...
Pokud se muzikanti pojmenují Raketové palivo, tak mnozí od jejich produkce očekávají reaktivní a nebezpečnou směsku, která dokáže způsobit pěkný požár. Holanďané Rocket Fuel trochu klamou tělem, jejich projev až takový zážeh nemá. Snaží se zaujmout tvrdé rockery i jejich drahé polovičky a takový recept ne vždy celkově zabírá.
|
