Připadá li vám v porovnání s Judas Priest muzika industriálně kovové party Ministry z Chicaga jako hudba jiné generace, není to tak docela pravda. Zpěvákovi Al Jourgensenovi je šedesát pět let, takže k Jídášům by věkově zcela zapadl a kapela působí s drobnými výpadky přes čtyřicet tři let. Devastující životní styl v Ministry nepřežilo několik muzikantů a současná tvorba a existence egocentrického principála Ala Jourgensena je stejnou záhadou jako u kolegy Ozzyho.
Novinka „Hopiumforthemasses“ se objevila s nečekaně malým rozestupem dvou let.
Úvod obstarává střednětempá „Big Dick Energy“ se zatěžkanými riffy a samplem mrazivě působícího ženského hlasu připomíná rap metalové kolegy Body Count, ostatně kytarista M.Pittman s touto smečkou také nahrává. Po pomalejším rozjezdu šlapeme na plyn. První singl „Goddamn White Trash“ byl živě prezentován na loňském turné s Front Line Assembly a Gary Numanem. Typicky elektroinustriální řezanka plná samplovaných metalických riffů je mladší sestrou N.W.O. z „Psalm 69“. Song o americké bílé chátře z jihu USA s rasistickým smýšlením pěje Pepper J. Keenan z C.O.C.
„Nevzdělaní a připraveni na válku
Ochutnali krev a teď jsou připraveni na další“
Následující „Just Stop Oil“ částečně navazuje na „Burning Inside" z alba „The Mind Is A Terrible Thing To Taste“, jako bonus přidává westernově laděné kytarové sólo Monte Pittmana, který má široký hudební roztyl. Dlouhá léta hraje v kapele Madonny i v Prong.
Úvod „Aryan Embarrassment“ byste si pomalu spletli se Slayer, nebýt samplovaných hlasů v podkladu. O čem je thrashovými samply prošpikovaná píseň vypovídá plně název. V žádném jiném textu na decimetr čtvereční nenaleznete tolik slov fašoun, jako zde. Píseň nemůže zpívat nikdo jiný, než Jello Biafra, který se rovněž jako Al dlouhá léta politicky angažuje. Jakmile fanoušek objeví na některém albu skrytou šifru se slovním spojením "TV song", tak ví, že jej nemine pořádný nářez. To platí i nyní – thrashcorová sypačka podpořená naprogramovaným kulometem bicích pořádně vymete kouty.
Že se zázraky dějí, dokazuje následující „New Religion“. Kytary thrashově řežou, ovšem bubeník udržuje pomalé, pochodové tempo. Zapojuje se i Al a MELODICKY zpívá. V závěrečné části je jeho zpěv doplněn melodickou syntenzátorovou linkou (evokuje nálady Type O Negative) a z této prazvláštní kombinace povstává silný rockový hit!
V „It`s Not Pretty“ v první půli drnčí zmučená španělka, prohnaná efektovým procesorem, potom rotují mnohokrát slyšené kytarové samply, které trochu nudí.
Pravá legrace přichází s „Cult of Suffering“,. Jednoduchý repetitivně kytarový riff, poklidné tóny prastarých hammondů a soulový ženský sbor sladce šeptá:
Milujte to, milujte to
Rozbijte si čelo
A uctívejte tiše
vašeho oblíbeného tyrana
Místo za mikrofonem obsazuje Ukrajinec Eugene Hütz z punkové kapely Gogol Bordello a přidává své poselství:
„Obnovíme hranice
Krymu a východní části země
Obnovíme hranice
Sláva Ukrajině“
Výborná záležitost. Závěr alba obstarává cover industriálního elektronika Fada Gadgeta „Ricky`s Hand“. Tuto skladbu hráli Ministry živě již před čtyřiceti lety a je i nyní pevnou součástí live setu. Zároveň je dusající osmdesátkově laděná taneční elektronika, šmrcnutá novou vlnou, určitým vodítkem, jak bude znít následník alba.
V pořadí již šestnáctý studiový počin „Hopiumforthemasses“ pokračuje v nalajnových kolejích samplovaného industriálního metalu s občasnými úskoky k jiným hudební žánrům, což může některé méně liberální fandy trošku vykolejit. Al Jourgensen se dávno ničím nestresuje, dveře do studia nechává otevřené a tak okysličuje nahrávky hosty, kteří s trochou nadsázky prošli právě kolem. Ač se náhodnému posluchači může zdát tvorba Ministry monotónní smyčkou samplovaných kytar a hlasů vyextrahovaných z „Psalm 69“, při bližším ohledání to není možné potvrdit. Poslechněte si hard rockové laděné „Filth Pig“, hlukovější „Dark Side of the Spoon“ více v duchu kolegů z Godflesh nebo slayerovské „Rio Grande Blood“. Oproti nim i předchůdci je „Hopiumforthemasses“ o něco vzdušnější, přístupnější a pohodovější. Pár citací z předchozí tvorby zazní, ale album nabízí i nové experimenty a hudební vrstvy, které celkový zvuk osvěžují. Příznivce kapely určitě potěší, pro extrémní pravičáky, volební tým Donalda Trumpa a toxické misogyny je to oživlá noční můra. A strýček Al se jen chechtá v očekávání plánovaného turné a natáčení dalšího alba, které už má připraveno.Co víc si přát?
|
