Se švédským powermetalovým spolkem Mad Hatter to nemají fanoušci žánru jednoduché. Zatímco na jednu stranu by mohli být rádi za přísun obstojných rychlomelodických vzorců, na druhou musí každého byť jenom lehce kriticky naladěného posluchače dráždit zpěv Pettera Hjerpeho (Morning Dwell). Ten si vzhledem k pozici vrchního kapelníka dělá za mikrofonem co se mu zlíbí, nikým evidentně nenapomínán a nekorigován. Což není dobré, protože Petter nepatří mezi extra nadané nebo charismatické frontmany.
Je pravda, že v případě novinky ocejchované titulem "Oneironautics" nejde o žádný zázrak ani kompozičně. Severští autoři si jako nespočet jiných pomáhají rukopisem Tima Tolkkiho z dob, kdy ještě nepůsobil jako nesvéprávný jedinec. Při nenáročném a vstřícném nastavení se ale tento přestupek dá snést, protože muzice nechybí energie, jejímž hlavním zdrojem je speedmetalový pohon. Celoplošně se zpomalí až v případě stopy "Our Fears in Towe", předtím do toho švédský kvartet buší jako o život, což je účinná maskovací strategie, zvlášť při použití svůdného čembalového efektu.
Ani tehdy si ale nelze nevšimnout zpěvákových nepovedených výletů do výšek, při rytmickém zpomalení pak švédský frontman před posluchačem stojí zcela nahý, avšak evidentně nikoli stydlivý. A tak pokračují svévolné vokální manýry, z nichž lezou na nervy zejména dlouze protahované fráze. Přitom stačila mírná autokorekce nebo přísnější vnější vedení, jak dokazuje Petterův výkon na aktuální novince kapely Melodius Deite, kde švédský zpěvák hostoval a nesnesitelně v žádném případě nepůsobí.
Poslední dva kousky opět zavelí ke speedu, a i když se znovu slyšitelně vykrádá, zejména rozlučková skladba "Fire in My Heart" dokáže srdce milovníků rychlosti a happy metalu zahřát příjemným teplem. Jsou to ovšem slabé náplasti, zpěv, neosobitá autorská úroveň a nakonec i zbytečně zahuhlaný zvuk nás pokaždé vrátí na zem, a to způsobem, který se blíží neomalenému a hrubému zápasnickému chvatu.
|
