Jak všechno může být relativní, ukázalo sedmé album Domain s názvem „Last Days Of Utopia“. Bráno čistě statisticky, mohl fakt, že poprvé v novodobé éře kapela zvolnila kadenci vydávání desek a natáhla mezeru mezi dvěma alby na necelé dva roky, signalizovat, že po ne zcela lehkém zaváhání s albem „The Artefact“ se potřebovala Rittova parta volněji nadechnout. Jenže Domain se na přelomu dekády pustili do svého nejambicióznějšího projektu. Carsten Schulz napsal námět pro koncepční album, Axel Ritt se při komponování muziky (jen ve dvou skladbách mu pomohl klávesák Erdmann Lange) částečně vrátil o necelých dvacet let zpátky a už z nejepičtějšího obalu, jaký kdy Domain představili, dýchla epičnost, silná atmosféra a pohlcující pocit dobrodružství. A přesně takový je i obsah nejvydařenější desky Domain z comebackové éry.
Důvod je prostý, Domain sice nerezignovali na technickou náročnost, do níž od návratu postupně směřovali, ale přitom dali průchod vzdušnějším melodiím. Ne natolik, aby z písní vykoukla úplně bezprostředně hravá lehkost z devadesátých let, ale dostatečně na to, aby vás u řady kousků přepadla nespoutaná chuť pozpěvovat si s kapelou a pohupovat se v bocích, což byl stav, který se v posledních letech dostavoval poměrně sporadicky. V kontextu toho, že Domain při tom dokázali udržet konzistentní příběhovou linii plnou dramatičnosti, patří „The Last Days Of Utopia“ k nemnoha dílům, jež mohla nedostižné Avantasii koukat na záda ze sympaticky krátké vzdálenosti.
„A New Beginning“, se kterým Domain vletí po náladovém intru do alba, prozradí, že klávesy hrají u německých melodiků znovu velmi podstatnou roli, že Carsten Schulz s dravým rockovým vokálem se umí dokonale přizpůsobit power metalem vonící kompozici, že Rittovy riffy opět útočně koušou a hravě nažhavené sólo deklaruje, že je kapelní axeman v luxusní formě, a že refrénová zpěvnost bude bytelný základ, na kterém Domain budou schopni stavět hudební katedrálu. Rozvážný nástup „On Stormy Seas“ vyvolá polemiku o tom, zda kapela už někdy takhle obratně zacházela s napínavostí a dramatem, a i když potemněle teatrální nádech skladba úplně neudrží, nafouknutý refrén má opět totální grády. Krátký vstup vznešeně posmutnělé kytary ve vsuvce „The Shores Of Utopia“ je ideálním kontrastem k nejchytlavějšímu vrcholu desky – z „Ocean Paradise“ dýchají devadesátky na plné pecky, klávesy jí dodávají mile romantický nádech a v proplétání vokálů to skvěle jiskří. V tak silném rozpoložení se balada jeví jako nezbytná věc, citlivé piáno a naléhavý hlas v posmutnělé a ideálně vygradované „The Beauty Of Love“ představují pro Domain další z ne zcela obvyklých poloh. Další cinematičností vonící záležitost „The Great Rebellion“, patřící k nejlepším položkám alba, se rozjede do energické střely s výborným zpěvem a parádním sborově melodickým výkrutem, na absolutní vrchol se deska vyšplhá v titulní skladbě, nabroušený Schulz, výhružně znějící principálův nástroj, temnější sbory, parádní klávesy a důrazná rytmická podpora (stojí za to připomenout, že na basu se v řadách Domain poprvé představil Jochen Mayer) dokazují, že Domain se vrátili do excelentní formy.
Neoklasické vlivy, lehká progresivita, hard rock, power metal, písničkovost, zpěvnost, epičnost a koncepční příběh. Spojit tohle všechno do funkčního celku není legrace. Když se to stoprocentně vydaří jako v tomto případě, je nasnadě, že se „The Last Days Of Utopia“ musí ocitnout na čelních příčkách diskografie Domain.
|
