Pro Helenu Iren Michaelsen mám slabost z doby, kdy s Trail Of Tears nahrála debutové album Disclosure In Red“, od jehož vydání vloni uběhlo celé čtvrtstoletí. I přes to, že její hlas na zajímavosti neztratil (byť jsou sféry, v nichž nezní úplně libozvučně), je trochu problém, že s kapelou Imperia se jí nikdy nepodařilo tak silnou muziku vytvořit. Byť se Imperia stále drží ve hře, jejíž základní pravidla stanovili Nightwish, Epica, či Within Temptation, jako by Helena a její parťáci nemohli chytit nějaký jasně daný směr – a jelikož stokrát nic umořilo vola, drobné (a někdy o něco větší) úkroky stranou dělají z alb Imperie poměrně roztříštěnou záležitost.

Před čtyřmi lety se Helena v rámci projektu Angel velmi působivým způsobem vykřičela z osobních strastí, o rok později s šestým albem Imperie potvrdila, že Imperia má sklon k tomu silnou formu zpěvačky rozmělňovat, a byť šlo „The Lost Horizon“ řadit k nejvydařenějším položkám v diskografii kapely, kouzlo andělského „A Woman`s Diary - Chapter II“ se vytrácelo. Patříte-li k fandům určité rozevlátosti a nestability Imperie, asi si nad aktuálním „Dark Paradise“ budete mnout ruce, i na téhle desce se kapela snaží ulovit všechny zajíce, kteří jsou k dispozici. Ale jak říká cizokrajné přísloví - kdo honí dva zajíce, jen kapusty nají se.

To neznamená, že by kapusta od Imperie nemohla zachutnat. Hlavní roli v tom hraje Helenin hlas. Sází-li na přirozenost, je velmi přitažlivý, když se vydá do výšek, ztrácí na libozvučnosti, když sklouzne do teatrálnosti, je vyloženě protivný. Porovnejte folkem načichlou, skočnou a hudebně nejoptimističtější „Reach My Tears“, jemnou a velmi přirozenou „The Demon`s Fireplace“, či laskavou a melodicky nadýchanou „Hope Of Joy“ (Helen jí dokáže zbrzdit výškařením) s ultra afektovanou „Void Of Emptiness“ (byť staví na dobré melodii), případně vezměte „Lost Of Souls“, nemilosrdně udušenou ve výškách a pak krásně rozhoupanou v duetové pasáži s Oliverem Philippsem (ex-Everon) a snadno pochopíte, proč někdy může být přehnaná barevnost na škodu. Podobným způsobem fungují i elektronické vsuvky – pokud lze něco postavit na roveň nestravitelnosti některých poloh Helenina zpěvu, je to za každou cenu a násilně využitá elektronika, která naštěstí není až tak výrazná, aby nadělala zásadní škodu.

Stále se nemůžu zbavit pocitu, že Imperia (nejen díky zpěvačce) má potenciál udělat výborné symfonicko-metalové album, ale že stále dělá hodně pro to, aby si cestu k němu zkomplikovala. Ne, že by se kapela vrátila až ke škobrtání z minulých let, ale i na „The Last Horizon“ prostě bylo lépe.

imperiaband.com

YouTube ukázka - Better Place

Seznam skladeb:
1. Better Place
2. Reach My Tears
3. The Family Chain
4. The Tree of Life
5. Reflection
6. Soldiers of Hell
7. Void of Emptiness
8. Hope of Joy
9. Lost Souls
10. The Demons` Fireplace

Sestava:
Helena Iren Michaelsen - zpěv
Jan Örkki Yrlund - kytary
Gerry Verstreken - baskytara
Merijn Mol - bicí

Hosté:
Oliver Philipps – zpěv (9), piáno, orchestrace, kytara

Rok vydání: 2024
Čas: 49:27
Label: Massacre Records
Země: Holandsko

Diskografie:
2004 - The Ancient Dance Of Qetesh
2007 - Queen Of Light
2011 - Secret Passion
2015 - Tears Of Silence
2019 - Flames Of Eternity
2021 – The Last Horizon
2024 – Dark Paradise

Související články

Foto: archiv kapely