Když už mají Frontiers občas tendence lepit k sobě neslepitelné, měl bych pro ně návrh – iniciovat projekt, v němž se potkají hlasy Georga Neuhausera, Tonyho Kakka a Kristiana Fyhra, z čehož by příznivci melodických, pružných, čistých a hladivých vokálů (tedy pokud by pěvci dostali k opracování i solidní materiál) byli asi na větvi. Tenhle nápad mne osvítil po poslechu třetího alba Seventh Crystal. Kristiana sice po vloni vydaném albu „Wonderland“ opustil Johan Älvsång, který byl velmi důležitým činitelem při vzniku kapely, a s ním ze sestavy oficiálně zmizely i pro kapelu velmi důležité klávesy, nicméně tahle ztráta je v podstatě jen statistická – černobílé klapky zůstávají jedním ze základních pilířů Seventh Crystal (byť kytary začínají mít výraznější podíl) a kompozičně kapela jde stále nahoru.
Kompoziční brilantnost a hráčská zručnost jsou velmi silné zbraně kapely, nicméně bez špičkového a charismatického výkonu Kristiana Fyhra by patrně album „Entity“ (a vlastně i celá kariéra Seventh Crystal) nemělo tak výrazný šmak. Nevtíravá, postupně a bez nátlaku se rozvíjející síla, klouzající na vzletných melodiích, rozprostřených od tanečního rocku (najdou se i popové tendence, ale to je v případě Seventh Crystal jen velmi delikátně využité koření) až po heavy metalové momenty, se dostává chvílemi až do drtící fáze, ale Seventh Crystal u toho neztrácí eleganci, noblesu a celkovou projasněnost. Na to, že během čtyř let svojí existence vydává kapela třetí album, je super, že má zjevně hodně bohatou studnici nápadů a v kolekci třinácti kousků se žádný (včetně tajemné a upovídané vsuvky „Interlude“) nejeví jako zbytečný.
Byť náladový rozptyl je celkem široký, nehrají Seventh Crystal na nějaké výrazné kontrasty, přesto momenty, které jsou na okraji spektra, jsou nejzáživnější – zkuste emotivně se rozjíždějící naléhavou „404“, jež dovedně kříží nadýchanost a ostrost, či napínavě sytou „Blinded By The Light“ s hutnou rytmikou a krásně vyhroceným vokálem, z něhož mrazí, která se definitivně utrhne v košaté instrumentální pasáží na straně jedné, na straně druhé prosluněně neposednou, písničkářskou rockovku „A Placed Called Home“, coby čirou radost ze života, či jemně rozjímavou „Siren Song“ s hladivými sbory, která se zvrhne do docela temné pasáže. Tenhle výběr poskytne dobrou ukázku formy a nápaditosti kapely, nicméně zdaleka neukáže nevyčerpá všechny barvy, kterými Seventh Crystal disponují.
Seventh Crystal mají energii i styl, cit pro melodie i čuch na to, kdy eleganci nahradit tvrdším výrazem. A jelikož první dvě alba byla velmi podařená a na třetí desce jsou Seventh Crystal zase o stupínek výš, je strašně snadné dát albu „Entity“ jasné doporučení.
|
