Mrknete-li do životopisu Markuse Pfeffera, narazíte na pojmy Atlantis Drive či Lazarus Dream. Ani jeden z nich nemůže být brán za pilíř hard rockové scény, ale o tom, že Markus umí napsat velmi solidní melodie, jsou obě kapely docela solidní důkaz. Nahlédnete-li pod pokličku obou kapel důkladněji, dostanete se třeba k loňskému eponymnímu debutu Atlantis Drive, na kterém Pfeffer spolupracoval s vokalistou Markem Boalsem, či k loňské nahrávce Lazarus Dream „Imaginary Life“, na které dělal Pfefferovi společnost Carsten „Lizard“ Schulz. Kdyby jednoho z těchto vokalistů přibral Pfeffer do party i na debutové album Mystery Moon, kterým Pfeffer uzavřel svůj loňský trojlístek alb pro vydavatelství Pride & Joy Music, jeho vyznění by mohlo být prakticky totožné.
Trochu by to však postrádalo logiku, neboť Markus má v portfoliu ještě kapely Barnabas Sky a Winterland, takže nějaký oddělující element (když už je muzika velmi podobná) je nezbytný. Původně byla spolupráce s Robem Lundgrenem (výčet jeho působišť vytváří už docela sáhodlouhý seznam…) plánovaná jako jedna skladba pro Barnabas Sky, ale výsledkem je nový projekt Mystery Moon a jeho albová prvotina „Shine“.
Co od ní čekat, je (pokud jste již slyšeli kterékoliv z Pfeifferových působišť) naprosto jasné. Pro ty, co dosud neměli tu čest, stačí konstatování, že Pfeiffer umí napsat dobré skladby, nevybočující z žánru melodického rocku, že Lundgrenovi to tradičně velmi dobře zpívá a ještě stále dokáže dodat šťávu i skladbám, které jsou tuctovitější a příliš snadno zaměnitelné, a do třetice přihoďte na misku vah fakt, že poté, až na jaře vyjde novinka Winterland, bude mít Pfeiffer na kontě v poměrně krátkém období pátou desku, a že jako autor a) není nevyčerpatelný, b) není ani kdovíjak objevný, ale za c) ještě nesklouzl do rutiny.
Album má velmi konzistentní úroveň a poměrně chytlavou náladu, takže to nejjednodušší vážení (funguje – nefunguje), dopadne plně ve prospěch dua Pfeffer – Lundgren. Budeme-li hledat nějaký přelomový moment nebo skladbu, bez které si nedokážete představit své playlisty, bude přesvědčivost už o něco méně jednoznačná (vsadil bych na přímočarou „Sudden Rupture“ a baladickou „Nature`s Way“, které se v některých momentech příjemně potkává s ploužákovými náladami Domain). Důvodů, proč si „Shine“ poslechnout, je dost, pravděpodobnost, že na konci letošního roku ho budete mít plně v paměti, není příliš vysoká.
|