Když se Alice Cooper prochlastal až na samotné dno, přišel o všechno. Vydavatelská firma s ním nechtěla mít nic společného, spolupracovníci se mu rozutekli, neboť s ním Bob Ezrin i kytarista Dick Wagner po zkušenostech z natáčení alba „DaDa“ odmítali spolupracovat, manželka podala o žádost o rozvod. Kromě toho také Cooper ztratil přízeň zbytku fanoušků i vlastní důstojnost. I když ne všechno z období od „Flush The Fashion“ po „DaDa“ bylo špatné, nahlíží se na něj jako na silně neúspěšné. Jenže Alice byl bojovník a ačkoliv si na jeho úspěšné vyléčení ze závislostí nikdo nechtěl vsadit ani zlámanou grešli, bylo jasné, že vše jde nadějným směrem. Když se Cooper objevil v klipu Twisted Sister „Be Chrool To Your Scuel“, byl to pozitivní šok, bylo znát, že zpěvák je v mnohem lepší kondici, než když scénu opouštěl a že vzdouvající se vlna glam metalu by mohla být pro něho živnou půdou.
Okamžitě vzbudil zájmem médií, když přiznal, že je v úzkém kontaktu s kytaristou Aerosmith Joem Perrym, s nímž se snaží dát dohromady nové skladby, stejně jako s členem finských Hanoi Rocks Andym McCoyem. Tito dva měli být základem pro jeho novou kapelu. Ovšem jak Perry, tak McCoy se potýkali se silným drogovým návykem a na doporučení managementu ze spolupráce sešlo. Přátelství s Perrym však neskončilo a po dlouhé řadě let dali dohromady současnou kapelu Hollywood Vampires, pojmenovanou podle někdejší Cooperově losangeleské chlastací partě. Do kin šel kultovní horor „Pátek třináctého IV: Jason žije“ a hlavní hudební složku k němu vytvořil Alice Cooper. Rázem byl zpět a skladba „He`s Back (The Man Behind The Mask)“ se stala hitparádovým symbolem jeho návratu, ačkoliv po hudební stránce jde trochu mimo jeho novou tvář, kterou představil na desce „Constrictor“.
Přišla i zajímavá nabídka na natočení desky od renomované společnosti MCA, která Cooperovi zajistila spolupráci s producentskou dvojicí Beau Hill a Michael Wagener, jež se věnovala extrémně populárnímu glam metalu, což byl směr, jímž kráčel i Cooper. Výrazně mu k tomu pomohl i nový kytarista Kane Roberts, který se stal pilířem nově složené kapely, a jenž byl na rozdíl od klasicky založeného Dicka Wagnera ovlivněn Eddiem Van Halenem, Georgem Lynchem (Dokken) nebo Warrenem DeMartinim (Ratt) a to je znát z jeho energické práce na desce. Zbytek kapely se rekrutoval z glam metalové scény, post baskytaristy a výrazného doprovodného vokalisty připadl Kipu Wingerovi, klávesy obstarával jeho budoucí spoluhráč z Winger Paul Taylor. Angažmá o generaci mladších muzikantů bylo pro Coopera trefa do černého, jejich energie, spojená s atraktivním vzhledem, mu zaručovala pozornost mnohem mladšího publika, než by přišlo na koncerty na základě někdejší náklonnosti z dob „Welcome To My Nightmare“.
Jestliže na minulých deskách se Cooper potácel v jakémsi kocovinovém post-punku, na „Constrictor“ působí moderně, metalově a vyzařuje tolik charismatu, že by dokázal zastínit i mnohem populárnější mladší kapely. Zde byl položen základ tomu, co o pár let později z Alice udělalo hvězdu první kategorie, spojení typického rukopisu s Robertsovým moderním přístupem a kytarovou ekvilibristikou přesně zapadlo do ducha doby a začínalo generovat první větší hity. Nešlo jen o „He`s Back“, která se syntezátorovým vyzněním od zbytku alba odlišovala, ale byl zde dostatek velmi dobrých skladeb, jež dokázaly restart Cooperovy kariéry vyšperkovat natolik, že se mluvilo o nejlepším albu od dob „Welcome To My Nightmare“.
Výrazný byl už úvod desky, kam byla nasazena „Teenage Frankenstein“, která rovněž zazněla v „Pátku třináctého“, ale první velkou skladbou na desce je vynikající „Life And Death Of The Party“, nejžhavější tip desky. Podobně skvěle zní i „The Great American Success Story“ s nebývale silným refrénem a „Crawlin`“, která opatrně vystrkuje růžky směrem k někdejšímu strašidelnému znění. Mezi fanoušky zdomácněla i „Thrill My Gorilla“ a „The World Needs Guts“, která byla spolu s „Teenage Frankenstein“ základem nového koncertního programu, jenž pod názvem „The Nightmare Returns“ Coopera vrátil po pěti letech nejen na koncertní pódia, ale i do povědomí veřejnosti. Bylo jasné, že se mu začíná znovu dařit, skutečnost, že se dokázal vyrovnat mladým vlčákům z Megadeth, kteří s ním na turné vyrazili, byla pro něho velmi potěšující.
Ač „Constrictor“ není deska, která by sklízela absolutní hodnocení, je jedním z nejdůležitějších počinů v Aliceově kariéře. Vrátil se s ní do hitparád, a i když devětapadesátá pozice americké hitparády nebyla bůhvíjaké terno, vrátila se mu přízeň fanoušků a dostal se do zasloužilé pozice legendy, k níž se hlásí nové hvězdy, které sice prodávaly nepoměrně více alb, ale při každé příležitosti neopomněly zmínit, jak velký vliv na ně v sedmdesátých let Cooperova tvorba měla.
|
