Přestože úspěch desky „Constrictor“ nebyl nijak zvlášť oslnivý, zejména v porovnání s tím, jaké prodeje zažívali Cooperovi mladší kolegové Mötley Crüe, Poison, Ratt nebo Bon Jovi, k jejiž scéně se Alice přihlásil, znamenal pro zpěváka neuvěřitelnou vzpruhu, která mu dala obrovskou chuť do práce. Jeho jméno se začínalo veřejně skloňovat a když britský labouristický poslanec David Blunkett chtěl iniciovat zrušení televizního pořadu, v němž se Cooper objevil, neboť podle jeho slov dramaturgie „překročila hranice zábavy“, bylo vidět, že to Alice po letech zase dělá dobře. Když Cooper přijel do Německa, cenzura zakročila a řada krvavých praktik musela z jeho vystoupení zmizet, což nebylo na škodu, protože při zkoušce popravy, která koncerty vždy ukončovala, došlo skoro ke smrtelné nehodě hlavního představitele.
Předzvěstí dalšího alba se stala skladba „Prince Of Darkness“, která se objevila ve stejnojmenném hororu, v němž si Cooper střihl malou roli. Kompozice ukázala, že se na desce desky půjde tvrdším směrem než tomu bylo u „Constrictor“, čemuž nasvědčovalo i angažmá bubeníka Kena Maryho, který měl velmi silnou průpravu z heavy power metalových kapel TKO, Chastain nebo Fifth Angel. V Cooperově kapele se stoprocentně zabydlel i kytarista Kane Roberts, který byl pro jeho tvorbu velmi důležitý, ale i basista Kip Winger, jenž tvorbě dodával komerčnější rozměr, ale přinášel i kus muzikantské progrese a ekvilibristiky. Údajně jeho nápadem byl vklad pasáže dávné balady „Only Women Bleed“ do závěru „Prince Of Darkness“, což je vtípek, který ocení zejména fanoušci starých alb. Primárně na ně však „Raise Your Fist And Yell“ necílilo.
V okamžiku, kdy se ozvala bicí kanonáda a Alice Cooper v klipu k úvodní skladbě „Freedom“ rozkopl papundeklovou zeď, bylo jasné, že tentokrát metalová agrese bude hrát hlavní roli. Jak před necelými deseti lety Cooperovi nevyšla sázka na punk a post-punk, v glam metalovém ranku se cítil jako ryba ve vodě a bylo znát, že dění zejména na americké scéně mu je výrazně po chuti. Stalo se tak ve stejné době, kdy se k tomuto hnutí přihlásily další dvě veličiny sedmdesátých let, Kiss a Aerosmith, které zažívaly takřka podobné problémy jako Alice a ocitli se na pokraji rozpadu. „Freedom“ působila jako jasný manifest, obzvlášť, když v silovém refrénu opakovala název desky a podle ní se měřily další skladby. Polovina z nich srovnání nesnesla, což z „Raise Your Fist And Yell“ dělá o něco slabší desku než byla „Constrictor“, a nic na tom nezměnila ani hostovská účast Freddyho Kruegera, alias herce Roberta Englunda v úvodu skladby „Lock Me Up“, jež je jednou ze slabších věcí.
Na pomyslném chvostu se krčí „Give The Radio Back“ a „Step On You“, které jsou klišovitým macho glam metalem doby, jenž měl k tahounům stylu setsakra daleko. Výrazně nepřesvědčí ani „Chop, Chop, Chop“ a „Not The Kind Of Love“, ale zbylých pět věcí představuje skutečnou lahůdku. Těmi jsou „Freedom“ a „Prince Of Darkness“, ale i úderná „Time To Kill“, ozdobená výrazným refrénem. Největší devizou desky je velké finále. Wingerova dvouminutovka „Gail“ je naprosto podmanivý hororový kousekm, který staví svůj půvab na renesanční kytaře a slizkém Aliceově projevu, aby dílo apokalypsy umocnily upírské varhany a sabbathovsky doom metalový závěr. Finále obstarává striktně heavy metalová „Roses On White Lace“, která ukazuje správnost cesty, na níž se Cooper na „Constrictor“ vydal a na „Raise Your Fist And Yell“ udělal další mílový krok k velmi populárnímu stylu, jenž jej přijal za svého.
Z hlediska celé diskografie je album „Raise Your Fist And Yell“ pouhým nadechnutím, ale v době vydání Cooperovi zajistilo přítomnost na obálkách metalových časopisů a jeho jméno začínali skloňovat i fanoušci tvrdších stylů, kteří se na glam metalové bohatýry (k nimž Cooper patřil) dívali skrz prsty. Úspěch desky nebyl nijak závratný, ale úkol znovu etablovat Aliceovo jméno na scéně splnila dokonale. Díky těmto deskám Cooper nenuceně vplul do světa hudební televize MTV, jejíž dramaturgové milovali jeho divokou image a poutavé, i když stále poněkud pouťové propriety na koncertech. Chybělo mu jediné. Hit, který by jej představil i publiku mimo metalové kruhy. Ten na „Raise Your Fist And Yell“ chyběl.
Změna byla za rohem. Když skončilo turné k albu, bylo třeba rozhodnout co dál, protože bylo možné, že další podobně laděná deska by Cooperovi neprošla a svět si žádal velká alba a stadionové hity. Proto se Cooper stal součástí hry na pop metal, kam se nehodil Kane Roberts. Alice jej nechtěl nechat jít, stejně jako Kipa Wingera a management začal kout pikle, jak věci skoulet tak, aby se vlk (vydavatelská společnost) nažral a koza (kapela) zůstala celá.
|
