„Sbohem, doktore Anderssone,“ napsal 14. září 2022 na sociální sítě zpěvák Björn Strid, a bylo jasné, jak velký otazník se nad The Night Flight Orchestra vznáší. Toho dne nezemřel (vlastní rukou) pouze lékař a kytarista kapely, ale především hlavní tvůrčí mozek souboru, který projekt vymyslel a stál za veškerými hity. Těžko si bez něho někdo dokázal The Night Flight Orchestra představit. Následovala čtyřletá pauza, kterou vyplnilo koncertování, ovšem nový materiál byl stále v nedohlednu. Když už v něj nikdo nedoufal, čekalo se jen pár festivalových sezón a po nich konec fenoménu, přišlo oznámení, že začátkem letošního roku vyjde deska „Give Us The Moon“. Fanoušci nejprve poskočili radostí, ovšem tu stále zastiňovaly obavy, jak všechno bez Anderssona půjde. Jednoduché to nebylo, trvalo to déle, než kapela chtěla, ale výsledek nakonec není tak rozpačitý, jak by mohl být, i když deska potvrzuje nevyhnutelné - The Night Flight Orchestra mají zenit za sebou.

Kapela svůj styl vybrousila během minulé dekády a třetí album (a pak že už neplatí pravidlo důležitosti třetí desky) „Amber Galactic“ původní projekt představilo jako kapelu, která se vrací k nejlepším roků AOR a titánům doby hledí přímo do očí. Z tvorby pulzovala hitovost Journey, Survivor, REO Speedwagon, Toto či Foreigner, spojená s diskotékovým vizionářstvím Kiss na deskách „Dynasty“ či „Unmasked“, což bylo za prvé v roce 2017 něco neslýchaného, za druhé kapela ukázala, že umí složit obrovské stadionové hity. Vše vyvrcholilo o rok později na nedostižné nahrávce „Sometimes The World Ain`t Enough“, která se stala nejen vrcholem kapely, ale i ikonou současné AOR scény. Následující dvojice „Aeromantic“ vysokou formu potvrdila, ačkoliv bylo jasné, že vývoj byl na „Sometimes The World Ain`t Enough“ dokonán a že se vaří ze stejné vody. Smrtí Anderssona tahle kapitola mohla skončit a kapela za vším zabouchnout dveře. Jenže taktovku převzal Strid a začala se psát nová éra The Night Flight Orchestra.

Na Stridových bedrech ležely všechny skladatelské povinnosti a jestli do nich zakomponoval nějaké zbytky z Anderssonova šuplíku, není jasné. Každopádně je jisté, že se zpěvák maximálně snažil, aby absence kytaristy byla co nejméně citelná a při komponování materiálu šel přesně v jeho šlépějích. Někdy až zbytečně moc, takže máte pocit, že některé melodie jste slyšeli už na „Aeromantic“ či na albech ještě starších, ale jsou znovu tak silné a chytře napsané, že to příliš nevadí. „Give Us The Moon“ je logické pokračování minulých tří (čtyř) desek, a i když je vše méně překvapivé a trochu více rutinní, stále jde o hudbu, kterou těmto Švédům může současná AOR scéna závidět. Na první poslech je novinka méně hitová deska, než předchozí alba, ale to se ukáže jako zdání, protože výrazné momenty začnou brzy růst jako houby po dešti.

Ústředními hity novinky je energická „Shooting Velvet“, která těží ze silného refrénu a baladičtější „Paloma“, sázející spíše na citlivější duše. Obě skladby táhnou desku vpřed, z druhého šiku je podporuje mnohem delší řada věcí, jež se na živých vystoupeních zařadí mezi starší koncertní tutovky. S „Melbourne, May I?“, „A Paris Point Of View“, titulní „Give Us The Moon“, „Miraculous“ i úvodní (že by bylo konečně zlomeno prokletí slabých otvíráků předchozích desek) „Stratus“, kapela vytěžuje svůj zlatý fond. Sem tam se objeví položky, které potěší o něco méně, protože sklouznou do trochu nevýrazných schémat (řeč je především o „Way To Spend The Night“, „Cosmic Tide“ i o obstojné „Runaway“) a nepřesvědčí ani rozmáchlá „Stewardess, Empress, Hot Mess (And The Captain Of Pain)“, jež nemůže obstát při vzpomínce na epickou „The Last Of The Independent Romantics“. Je zjevné, že hodinovému dílu by prospěla lehká redukční dieta.

V těžké zkoušce se The Night Flight Orchestra podařilo obstát a přestože „Give Us The Moon“ nedosahuje kvalit předchozích čtyř desek, stále jde o dílo velmi kvalitní a zábavné. Znovu mobilizuje nejsilnější zbraně stylu, o nichž se soudilo, že veškerou munici vystřílely. Jak je vidět, po hodech ze začátku osmdesátých let zbyla trocha i na tyhle Švédy, ale přesto lze pokračování této nahrávky vyhlížet už s menšími obavami.

FB THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA

YouTube ukázka - Paloma

Seznam skladeb:
1. Final Call (Intro)
2. Stratus
3. Shooting Velvet
4. Like The Beating Of A Heart
5. Melbourne, May I?
6. Miraculous
7. Paloma
8. Cosmic Tide
9. Give Us The Moon
10. A Paris Point Of View
11. Runaways
12. Way To Spend The Night
13. Stewardess, Empress, Hot Mess (And The Captain Of Pain)

Sestava:
Björn "Speed" Strid - zpěv
Rasmus Ehrnborn - kytara
Sebastian Forslund - kytara, perkuse
Sharlee D`Angelo - baskytara
Richard Larsson - klávesy
Jonas Källsbäck - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 59:08
Label: Napalm Records
Země: Švédsko
Žánr: AOR

Diskografie:
2012 - Infernal Affairs
2015 - Skyline Whispers
2017 - Amber Galactic
2018 - Sometimes The World Ain`t Enough
2020 - Aeromantic
2021 - Aeromantic II
2025 - Give Us The Moon

Související články

Foto: archiv kapely