U finské kapely se celkem dá pochopit (těžko ale říct, jestli v tom byla snaha zvýraznit zemi původu), že po osmiletém působení změní název z Archares na Ice Exiled. Možná to souviselo i s tím, že coby Archares vydala pětice z Helsinek všehovšudy jedno EP a šest singlů, takže když se pánové chystali završit poměrně dlouhou cestu k debutovému albu, vzali to úplně od nuly. Co na tom, že polovinu singlů z období Antares použili na debut Ice Exiled, protože by byla škoda, kdyby tyhle skladby skončily někde u ledu.
Byť by bylo možné kapelu charakterizovat užitím pojmu pestrost, Ice Exiled považují za důležitější prezentovat se coby melodický metal tažený violoncellem. Tím je odhalena jedna ze specialit kapely a byť smyčce nehrají v životě Ice Exiled nejzásadnější roli, faktem je, že pelmel chutí dokáží řádně okořenit. O něco zásadnější je fakt, že Ice Exiled nehrají na nějakou odhadnutelnou strukturu skladeb, náladu i tempo jsou ochotni a schopni měnit několikrát v průběhu jedné písně, důležité je, že nemáte pocit, že by se tak dělo násilně, či samoúčelně. Stejně sebevědomě fungují povedené melodie i zašmodrchané technické pasáže, a znovu platí pro skluznost nahrávky to zásadní – Ice Exiled jsou přes občasnou technickou náročnost přístupní a chytlaví. Pro barevnost nahrávky hodně dělá i křikloun Miika Matilainen – nejčastěji se vytasí s čistým vokálem, směřujícím kamsi do hájemství Georga Neuhausera či Tonyho Kakka, byť hodně intenzivní a sem tam až agresivní hudba stírá hlasovou měkkost, ale jelikož ze sebe občas vyrazí invazivní chropot a sem tam mu na hlasivky vleze sympatická teatrálnost, spektrum možností kapely se vydatně rozšiřuje.
Snahu o rozpitvávání jednotlivých skladeb vzdávám předem, byli bychom tu velmi dlouho, neboť odhadnout, co Ice Exiled chystají za nejbližší zatáčkou, je v podstatě nemožné. Stejně tak je prakticky nemožné vybrat jedinou skladbu, která by dostatečně reprezentovala album jako celek – asi nejvíc si užívám narůstání intenzity v „Chained And Bounded“, která se rozvíjí z pohodového motivu s vysoko položeným hlasem do agresivního nátlaku a dokonale drsné pasáže, aby ve finále přitažlivě změkla i díky ženskému zpěvu. Nicméně ani v jednom kousku neztratí Ice Exiled šťávu a nápaditost, takže vychutnat a prozkoumat kompletní kolekci je velice příjemná činnost.
„Album obsahuje docela odlišné písně, přesto je hudební příběh od začátku až do konce jasný. Zahrnuje jak přímočařejší heavík, tak jemnější atmosféru, aniž bychom zapomněli na progresivní vlivy. Navzdory rozmanitosti písní jsou zde některé prvky, které písně spojují: chytlavé melodie a refrény, zvuk violoncella a použití čistých a growlingových vokálů. Chtěli jsme rozvinout náš zvuk z našeho předchozího EP „The Curse of Valor“ do něčeho trochu těžšího a vyzdvihnout vlastní identitu kapely,“ vysvětlují Ice Exiled. Vyšlo jim to výtečně a byť je album „Reset The Sky“ ještě vzpomínkou na závěr loňského roku, pro příznivce melodií a neotřelých postupů by byla škoda tuhle (debutovou!) desku minout.
|