Není podstatné, kdo v trojúhelníku slavný kytarista – v podstatě neznámá zpěvačka - label známý spojováním i nespojitelného, byl hlavním hybatelem toho, aby vznikli Casandra`s Crossing. Údajně v tom mohla hrát roli zaneprázdněnost Dino Jelusicka při tvorbě druhé desky kapely Dirty Shirley a Lynchovo ohromení z živého projevu Casandry Carson. Vzhledem k tomu, že George Lynch se kromě ikonického vlivu na hard rockovou scénu prostřednictvím kapel Dokken a Lynch Mob zapojil i do řady projektů, ve kterých někdy víc experimentoval a bádal, než aby se držel svého ševcovského kopyta, nebylo předem možné úplně jednoznačně tvrdit, že jeho spolupráce se zpěvačkou Casandrou Carson bude mít hlavu a patu. Fakt, že jim k tomu u kláves a baskytary přisvěcuje všudybyl Alessandro Del Vecchio, je sice zárukou dobře odvedeného řemesla, jenže jistotu toho, že nepůjde o okoukanou a svébytnou muziku nedával.
Na tom, že se album „Garden Of Earthly Delights“ povedlo, mají zásluhu dvě věci – jednak sytý a pružný hlas zpěvačky, jednak výborná forma kytaristy. Svým způsobem je zbytečné hledat nějaké paralely s předchozí Lynchovou tvorbou, byť se pochopitelně spojnice najdou. Hard rock v podání Casandra`s Crossing chytá hodně syrovou podobu (zásluhou obou hlavních představitelů), nehraje na chytlavost ani hitovost, občas docela intenzivně koketuje s alternativou, má hodně nabroušené drápy, melodie, se kterými pracuje, jsou někdy neohebné, výraz, jehož se album drží, je poměrně hrubý, až neotesaný. Možná to zní krapet, ale Casandra`s Crossing si cestu k fanouškům najít dokážou.
V téhle kombinaci je skvělé, jak dobře k sobě pasují Cassandřin hlas a Lynchova nápaditost. Casandra je smyslná, drzá, provokativní, emotivní, má velmi zajímavou a pro hard rock dokonalou barvou hlasu, s níž zejména v houpavé (další charakteristika, napasovatelná na prakticky každou píseň) „Waltzing Nites“ nemá daleko k Lindě Perry (4 Non Blondes). Lynch do každé skladby napěchuje sóla, která se vyplatí sledovat do nejmenšího detailu a občas se jemně otře o blues-rock, De Vecchio dostane velký prostor zejména u baskytary, která je v precizním zvuku krásně slyšitelná, technické bicí Jordana Cannaty syrovou atmosféru ještě zahušťují.
Solidní hard rock, potvrzující, že Lynch je pan kytarista, kombinace jeho kytary s vokálem Casandry Carsson v sobě má určitou jedinečnost, a jelikož i autorsky se zadařilo, stojí za to prozkoumat album „Garden Of Earthly Delights“ do detailu. Trhák z něj asi nebude, ale příznivce syrového hard rocku dobře nasytí.
|