Na konci léta 1983 odehráli Hanoi Rocks koncert na festivalu Ruisrock ve finském Turku, po němž zpěvák Michael Monroe šokoval přítomné novináře, kteří se přišli podívat na budoucí rockovou hvězdu světového formátu, když bez obalu přiznal drogové problémy kapely. Konkrétně uvedl, že kytaristé Andy McCoy a Nasty Suicide zálibu v opiátech natolik přehánějí, že se jim vymkla kontrole. Potvrdil domněnky, které se na kapelou vznášely a za něž byl kritizován zejména McCoy jako vrchní feťák richardsovského střihu. Jenže kapela měla tak našlápnuto, že se dalo ledacos přehlédnout. Do Londýna, kam odjela po festivalu, se na ni přijel podívat slovutný producent Bob Ezrin, který měl za sebou velmi plodnou spolupráci s Alicem Cooperem a Kiss, a který se k velkému překvapení měl podle rozhodnutí vydavatelské společnosti CBS stát producentem nové desky Hanoi Rocks.
Předtím, než s kapelou začal pracovat, odjela finská pětice do Japonska, aby si užila tamní status polobohů, protože v zemi vycházejícího slunce je čekalo podobné přijetí, na jaké byli zvyklí The Beatles a telefonní budky dokonce hrály skladby Hanoi Rocks. Z takového úspěchu se začala točit hlava, a co teprve poté, co kapela odjela do Spojených států, aby v newyorských studiích Record Plant natočila album, které mělo být trhákem a jež jim mělo zaručit průlom. Traduje se, že losangeleská glam metalová scéna, která se zformovala v klubech v západním Hollywoodu se ze dne na den změnila, když mezi tamními muzikanty začaly kolovat fotografie Michaela Monroea. „Nevyčesal jsem si vlasy kvůli takovým kreténům jako jsou Poison. Ale proto, že Izzy (Stradlin, pozn. aut.) přinesl skvělé fotky Hanoi Rocks,“ tvrdil na konci osmdesátých let zpěvák Guns N`Roses Axl Rose. „Zahodili jsme s Michaelem kožené punkové bundy a rozhodli jsme se celou věci udělat trochu víc transvestitní,“ podotkl k image kapely Nasty Suicide, čímž nepochybně inspiroval i Mötley Crüe, kteří začali vstupovat do tohoto příběhu s tragickým koncem.
V Record Plant na konci jara 1984 Hanoi Rocks tvořili dílo, které původně chtěli pojmenoval „Silver Misseles And Nightingales“, ovšem na poslední chvíli jej změnila na „Two Steps From The Move“, neboť stejnojmennou skladbu producent Ezrin nemilosrdně škrtl. Jeho vliv a zkušenosti se začaly na výsledné nahrávce projevovat. Jak uvedl basista Sami Yaffa, Ezrin trval na tvrdších kytarách a temnějším znění, ale přitom chtěl zachovat punkovou chytlavost a melodičnost prvotních nahrávek kapely. Začal zasahovat do skladatelského procesu, do něhož vstoupil i někdejší frontman Mott The Hoople Ian Hunter, který nechtěl produkovat minulé album „Back To Mystery City“. Spolu s Monroem nabourali McCoyův autorský monopol, což kytarista, vláčený heroinovou závislostí, nesl velmi nelibě.
Kapela na popud Nastyho Suicidea rozhodla o zařazení coververze „Up Around The Bend“ od Creedence Clearwater Revival, kterou dotočila jako poslední ve chvíli, kdy bylo album uzavřeno. Jednalo se o krok správným směrem, nejen proto, že originál má obrovskou dávku energie, ale také proto, že ke skladbě byl pořízen opulentní videoklip, který si oblíbilo i MTV, což byl krok k velkému úspěchu. Skladba je však pouhým střípkem do mozaiky alba, které je považována za jednu z nejlepších glam metalových desek. Nutno říct, že při poslechu dalších devíti skladeb jí tento titul patří zcela oprávněně. Zářivost a noblesa, která sálá z rozverné punkovky „High School“, stadionových hymen „I Can`t Get It“ a „Boulevard Of Broken Dreams“ (McCoy v ní zúročil zkušenosti s drogami), překrásně temné „Underwater World“, či teskně baladické „Million Miles Away“, je natolik posluchačky přitažlivá, že pokud jste dosud kouzlu kapely nepropadli, po poslechu těchto věcí se tak stane.
Hanoi Rocks natočili znovu baladu z debutové nahrávky „Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks“, „Don`t You Ever Leave Me“ (původně se jmenovala „Don`t Never Leave Me“), která zapadla do konceptu alba, jež si dalo za úkol oslovit co nejširší publikum. „První verzi jsme trochu posrali, proto jsme se rozhodli ji natočit znovu s Ezrinem. Tak, jak zní z desky „Two Steps From The Move“, měla znít původní věc,“ uvedl Andy McCoy o skladbě, v níž je slyšet mluvené slovo bubeníka Razzleho.
Když „Two Steps From The Move“ v srpnu 1984 vyšlo, začínala situace okolo kapely nabírat na nebývalé intenzitě. Deska se začala prodávat i ve Spojených státech, kde se během prvního týdne rozebralo přes čtyřicet tisíc kopií a čekalo se, že prodeje rychle porostou. Kapela měla vyprodané koncerty na východním pobřeží a měla zamířit na přelomu listopadu a prosince 1984 na západ Spojených států. 29. listopadu si však na pódiu Michael Monroe zlomil kotník, což zrušilo několik dalších termínů, ovšem na losangeleské, které Hanoi Rocks vyprodali během půl hodiny, dojít mělo. Traduje se, že lístky na koncert si koupili i budoucí spoluhráči z Guns N`Roses, kytaristé Slash a Izzy Stradlin. Jenže všechno dopadlo jinak. Zatím bez Monroea, který si léčil poraněnou nohu, zbytek kapely do Kalifornie zamířil. A věci dostaly tragický obrys.
Hanoi Rocks a Mötley Crüe, dvě senzace, o nichž se soudilo, že jsou budoucností rock n`rollu, byly moc výbušná kombinace na to, aby se nestalo něco, co změnilo chod dějin rockové hudby. 8. prosince 1984 se od rána v domě zpěváka Mötley Crüe Vince Neila na Redondo Beach chlastalo. Vince se finským kámošům chtěl pochlubit novým autem a protože došly zásoby alkoholu, chtěl zajet pro další. S našrot ožralým Vincem si do auta sedl bubeník Razzle, který měl ke střízlivosti také daleko. Neilův Ford Pantera smetl ze silnice jiný vůz a fakt, že Razzle střet nepřežil, se ukázal být pro Hanoi Rocks likvidační. Když se zpráva o bubeníkově smrti rozšířila, skončil tím příběh finské party, která brala za kliku dveří velkého světového úspěchu, ale nemilosrdný osud je nepěkně přibouchl.
|
