Poslední album německých Angel Dust vyšlo před třiadvaceti lety. Rok na to se frontman Dirk Thurisch poprvé představil na debutu náladově odlišných Mercury Tide. Jejich první deska na sílu předchozího Dirkova působiště nedosáhla, a tak se úvodní krátká epizoda Mercury Tide poměrně záhy uzavřela. O něco později se Dirk stáhl i z Angel Dust a ti bez něj byli v podstatě bezradní.
Fanouškům kapely svitla naděje na pokračování na začátku minulé dekády, protože Dirk se k Angel Dust vrátil. Jenom na skok, protože souběžně se zaktivovali i Mercury Tide, kteří u nezaměnitelného křiklouna dostali přednost, takže o dva roky později přidali do portfolia druhé album. V té době byli Angel Dust už podruhé během své více než čtyřicetileté éry znovu u ledu a zůstali u něj dalších pět let. Když se v roce 2016 dali včetně Thurische dohromady, začaly proskakovat zprávy o tom, že by mohlo dojít i na novou desku. Otcem myšlenky však zřejmě bylo jen přání fanoušků, neboť čas běží a Angel Dust stále mlčí. A tak blesk zase udeřil z jiné strany.
Dirk Thurisch vydává nové album pod hlavičkou Mercury Tide, nicméně vzhledem k tomu, že všichni muzikanti jsou vedeni v kolonce host, jedná se v podstatě o Dirkovo sólové album, na němž se vyrovnává s velmi osobním tématem. „Jsem nadšený, že se s vámi mohu podělit o své nové album, hluboce osobní projekt, který zkoumá složitý vztah mezi mým otcem a mnou – vztah, který nikdy ve skutečnosti neexistoval. Album se ponoří do mnoha nezodpovězených otázek v mém životě a pochybností, které v průběhu let přetrvávaly. Přináší na světlo vzpomínky, které se po tak dlouhé době znovu vynořily, a všechny tyto zážitky jsem vlil do hudby."
Pokud vás zamrazilo z představy, do jakých hlubin duše se Dirk asi musel ponořit, vězte, že vám mráz po zádech bude běhat v průběhu prakticky celé nahrávky. Jednak proto, že řada pasáží zní velice emotivně, dramaticky a snadno zalézá hluboko pod kůži, jednak proto, že Dirk na albu „Walls Of Confusion“ splní (alespoň částečně) přání těm, kteří se chtěli ještě alespoň jednou vrátit do melodicko-důrazného světa Angel Dust. Už úvodní intro „The Awakening“ dává tušit, že Mercury Tide vsadili na strhující atmosféru a tenhle pocit vytrvale sílí. Titulní „Walls Of Confession“ ví, jak chytit posluchače za uši – silný riff, našlápnutý, lehce agresivní vokál s možná překvapivým zjištěním, že Dirk je i po letech v naprosto excelentní formě, dokonalý melodický skluz v klenutém refrénu i akční kytarové sólo nasadí tak vysokou laťku, že si možná řeknete, že ji Dirk už jen těžko může překonat.
Podaří se mu to v rámci desky ještě několikrát. V parádním a capella úvodu přímočaré „House Of Horror“ - už jen z názvu skladby v kontextu s tématem se v člověku svírá dušička, co teprve, když zjistí, že v ní Thurisch jede až na krev a dramatičnost zvyšuje proplétání vokálů, v robustnější, tajemně útočné „Crimson“, ve šlapavce „What I`ve Done“ s neposedným klávesovým motivem a uvolňujícím refrénem, vtahující rytmikou, jedovatostí v hlase a výbornou gradací, v agresivní „Shadow Of My Fantasy“, z jejíž atmosféry jde strach, i ve finálním buldozeru na city „R.I.P“, jehož sugestivní finále vás přes veškerou smířlivost nekompromisně přimáčkne k zemi. Byť se Mercury Tide drží v podstatě podobných nálad a postupů, Thurischovi stoprocentně vychází i hra na rozmanitost, takže přemýšlivá instrumentálka „The Change“, neposedně chytlavá „Run“, i křehká a trochu nasládlá balada „And Between Day And Night“, ve které Dirk zdůraznil rodinné téma zapojením příbuzenstva, dotváří kolekci, kterou bych se nebál označit za jedno z nejpůsobivějších děl (částečně i proto, že dosud největší letošní překvapení přichází ze strany, ze které bych ho absolutně nečekal), pod kterým je Dirk Thurisch podepsán.
|
