Obecně platí, že čím extrémnější metalový žánr, tím méně se v něm tolerují experimenty. Britští Benediction si toho jsou vědomi a proto patří k sortě kapel, které zazářily na začátku devadesátých let, v dobách největší slávy death metalu, a dodnes z ní žijí. Žánr neopustili ani v dobách, kdy mu nebylo dopřáno větší přízně publika, a i když jejich činnost v novém tisíciletí je spíše sporadická (alespoň studiová), hlavně díky věrnosti si vysloužili legendární status. Jejich název se stal synonymem ostrovního death metalu, který má k blíže k floridské syrovosti než ke vzletným melodiím švédského Göteborgu. Benediction se snaží stále křísit staré časy a ačkoliv jim to jde lehce, pořád se opírají o svá klasická díla, ať už je to chorobné „The Grand Leveller“ nebo mnohem vytříbenější „The Dreams You Dread“, pocházející z první poloviny devadesátých let, z doby, která je třicet let pryč.
Benediction jako kdyby v těch časech zamrzli. V otáčení proti proudu času jim před pár lety dopomohl návrat zpěváka Davea Ingrama, který s kapelou strávil nejslavnější časy, když v roce 1991 nahradil původního pěvce Barneyho Greenwaye (Napalm Death). Ingram dal Benediction životadárnou energii před pěti lety, kdy nazpíval comebackové album „Scriptures“, čímž utnul dlouhé otálení a nicnedělání, stejně jako nešťastnou éru s někdejším náhradníkem Davem Huntem, jehož někteří fanoušci nikdy nepřijali za svého. A co na tom, že jeho dvě alba nejsou o nic moc horší než desky s Ingramem. Pravá tvář Benediction má jediného frontmana a jeho návrat po skoro dvaceti letech byl pro fanoušky velkým důvodem k radosti.
O to, aby se Benediction měnili, nikdo úplně nestojí. Současný přístup, jaký prezentují na novince „Ravage Of Empires“, je možná trochu archaický a konzervativní, ale pokud si chce kapela udržet příznivce (na zisk nových už příliš nepomýšlí), musí plnit žánrovou formu. Na druhou stranu je nutné podotknout, že Benediction to i na novince dělají s grácií a vytvářet nové variace na žánrová klišé jim jde náramně. Jdou ještě dál proti proudu času, v úvodní „A Carrion Harvest“ setřou hranice mezi death metalem a thrashem tak, jak se to dělalo na konci osmdesátých let. Mezi oběma škatulkami poskakují i v dalších skladbách jako by se nechumelilo, čímž z „Ravage Of Empires“ dělají vyzrálé a vyvážené retro dílo. Jeho prostřednictvím se kapela vrací mezi někdejší souputníky, aby ukázala služebně mnohem mladším, ač možná propagovanějším partám, jak se to dělá.
Benediction model 2025 nemají žádné výrazné hity, úsporní jsou i v melodických vyhrávkách a proto si na desce moc neužijete kytarová sóla, přesto je deska svým způsobem sympatická. Asi pro starosvětský nádech, pro energii, kterou tito padesátníci ještě dokáží vyprodukovat, i proto, že skladby „Engines Of War“, „In The Dead Of The Night“ a „Psychosister“ mají tendenci školit širokou konkurenci. Tyhle i ostatní položky jsou prolezlé žánrovými klišé, ať už vezmete riffy, kulometné bicí, štěkavý murmur i textová témata (ta jsou už spíše k pousmání), ale přesto jde o death metal vysoké kvality a nejklasičtější střihu. Dost dobře nemůže konkurovat starým klasikám, ale Benediction znovu a naprosto zřetelně dávají najevo, že v žánrovém chlívečku své místo mají neotřesitelné.
Ukazují i to, že death metal je žánr, který nemá přílišnou flexibilitu a bude mít v budoucnu co dělat, aby přežil. Žánroví fanoušci stárnou s kapelami, takže jim rozumí, ale mladší, kteří se snaží stylovou čistotu prznit komercí či různými corovými spojení, chápou o poznání méně. Ovšem pořád je čas na to, užít si té deathmetalovou klasiku, kterou "Ravage Of Empires" zastupuje vrchovatě.
|
