Zdá se, že retro frčí a američtí heavíci Tower toho můžou být ideálním příkladem. Míchání neotesaného metalu amerického střihu z osmdesátých let, špetky příchutě z britské nové vlny a téměř punkový přístup kapela praktikovala už na předchozích dvou nahrávkách, takže novinka „Let There Be Dark“ určitě nebude působit jako nějaké zjevení na hudební scéně. Pokud by k této kategorie mohlo něco Tower přiblížit, byl by to divoký, rašplí důkladně přetažený hlas zpěvačky Sarabeth Linden a nezkrotná energie.
Co se kompozic týká, nejsou Tower kdovíjací ekvilibristé, než na nějakou propracovanost sází na občas už humpoláckou přímočarost, a valivý výraz, v jejich portfoliu nenajdete vzdušný refrén nebo davový slogan, jede se převážně na klasické bum-brásk-prásk, Sarabeth občas hlasivky vydatně protáhne, ale i ona syrovou podobu nahrávky v modelu akční rytmika – jednoduché riffy – střízlivá sóla podporuje poměrně strohým siláckým výrazem, takže album „Let There Be Dark“ kolem vás proletí jako lehce neřízená střela, jež nějaké následky zanechá, ale jejich rozsah bude záležet na tom, jak moc máte v lásce silový, nepříliš ohebný heavy metal bez zásadních nápadů.
Přijít na to, odkud pochází hlavní inspirace v úvodní „Under The Chapel“, bez toho, aby vám Tower prozradili, že základ je třeba hledat u jidiš ukolébavky, je prakticky nemožné, nicméně tato skladba postačí k tomu, abyste si o dění na albu udělali dostatečný obrázek – hlubší zpěvaččin hlas, akční kapela, neohrabaný halekací nápěv i sbory, osmdesátková, téměř undergroundová nálada, je to, co vás bude provázet celým albem. Dvě rozvážnější instrumentálky jsou natolik krátké, aby posluchač neměl možnost se zklidnit, případně propadnout dojmu, že Tower chtějí vsadit i na romantičtější pohled na svět, nejpestřejší „Don´t You Say“ nabídne pouze dvě polohy (začouzenou, vláčnější a temnější výpravnost a následně divoké sólo), čímž Tower podtrhnou, na čem je postavená jejich muzika.
Pamatujete-li předchozí čtyři roky starou nahrávku „Shock To The System“, Tower pokračují tam, kde skončili, snad jsou jen o něco málo vzteklejší. I tak není třeba čekat něco jiného než neurvalou a těžko zapamatovatelnou pecku mezi oči.
|