V rámci světového glam metalu či melodického hard rocku hráli Harem Scarem vždy druhou ligu, ale v domovské Kanadě patřili ke hvězdám, ačkoliv s první deskou přišli v roce 1991, kdy pro tuto hudbu bylo setsakra pozdě a pole vyklízeli jiní fořti. Harem Scarem si v Kanadě kupodivu svůj status udrželi, přidali i úspěch v Japonsku, a i když zažili i slabší chvílky, pořád na ně tak nějak byl spoleh. Kapela střídala velmi dobré desky s horšími a před pěti lety, když vydala nahrávku „Change The World“, se jí podařil husarský kousek, neboť se vrátili k tomu nejlepšímu, co představovali na začátku devadesátých, ačkoliv za nejlepší album je stále považován bezejmenný debut.
Tato skutečnost se pravděpodobně nezmění, ale je jisté, že novinka „Chasing Euphoria“ je jednou z nejlepších desek, s níž kapela přišla. Chybí jí moment překvapení, který měla „Change The World“, protože v roce 2020 se tak silná deska nečekala, zatímco u „Chasing Euphoria“ už nějaká očekávání byla. Kapele se je podařilo splnit, a i když album nepřináší nic moc nového, Kanaďané ukazují, že umí se svým výrazivem a trademarkem zacházet výborně a fanouškům dávají to, co chtějí slyšet. Jejich posluchač stárne s nimi a není zvědavý na nějaké překotné změny, obzvlášť, když kapela dokáže na svém písečku operovat s takovou lehkostí a přirozeným šarmem. Má k dispozici velkou devizu, hlas Harryho Hesse, který nejeví žádné známky opotřebení, spíše se o něm dá říct, že zraje jako víno. Je jedním ze zpěváků zlaté rockové éry, kterému ještě síly nedochází a minimálně na studiové bázi je velmi přesvědčivý.
Hroty Harem Scarem se trochu otupily, ale to není škodu. Kytary více malují různé zdobené ornamenty, než aby se pouštěly na dohled jakékoliv metalového teritoria. Zachovávají si rock n`rollový drajv, ačkoliv nádech AOR je všudypřítomný. S takovými nálady operuje úvodní titulka „Chasing Euphoria“, která je podle Hesse zásadní věcí desky. „Shrnuje vše o Harem Scarem od konce osmdesátých let až do roku 2025. Toto je vlajková loď naší nové nahrávky,“ podotkl Hess v promo materiálech. Skladba připravuje půdu pro další neméně vydařené věci, její spojení s následující silnou hitovkou „Better Than Devil You Know“, je tím nejlepším, co jste letos v tomto ranku mohli slyšet. Do třetice kapela přidá další maximálně přesvědčivou věc „Slow Burn“, a to už vás má deska ve své moci.
Přestože „Gotta Keep Your Head Up“ se zpočátku tváří poněkud nenápadně, s refrénem rozkvete do krásy, ale má smůlu, že stojí mezi „Slow Burn“ a výstavní baladou „World On Fire“, odhalující romantičtější stránku kapely. Mezi ostatními devíti skladbami jde o jedinou baladu, protože druhá polovina alba jede v energičtějším duchu, ačkoliv startuje v uvolněnějším AOR s „In A Bad Way“, na níž naváže skvělou defleppardovskou „Reliving History“, která by si mohla rovněž dělat ambice na to být jedním z tahounů nahrávky. To se nedá říct o „A Falling Knife“, která představuje nejslabší položku desky, hlavně kvůli refrénu, který až moc přežvykuje dávno zrecyklované melodie a drsnější sloky Hessovi příliš nesluší. „Understand It All" a závěrečný kvapík „Wasted Years“ kapele vrací sílu, ačkoliv nestačí na skvělý materiál, jaký obsahují první dvě třetiny desky.
Harem Scarem představují takřka vyhořelý žánr, který má těžiště v druhé polovině osmdesátých let, ale pokud byste hledali kapely, které jej dnes zastupují nejlépe, narazíte mezi nimi i na tyto Kanaďany. Z mála dobrých desek, které v žánru v současnosti vychází, je „Chasing Eurphoria“ jednou z nejlepších. A to nejen proto, že vás spolehlivě přenese do zlatých časů rockové hudby.
|
