Začátek devadesátých let cupoval zbytky AOR scény na kusy a dokonával dílo zkázy, které začal už vzpurný street rock na konci osmdesátých let, protože Survivor nebo Journey byly kapelami, do nichž se s chutí strefovali Guns N`Roses, Mötley Crüe, Skid Row a jim podobní, kteří si rádi dělali šoufky z nakadeřené hudby i usedlé image. Na kariéře Survivor se to podepsalo a poté, co deska „Too Hot To Sleep“ propadla, nastal konec. Ten na chvíli vrazil klín mezi bývalé spoluhráče, neboť Jim Peterik a Frankie Sullivan vytáhli do soudního boje proti zpěvákovi Jimimu Jamisonovi, aby mu zamezili ve vystupování pod společnou značkou. Přestože to kolem roku 1993 vypadalo, že se obě strany umoudřily a dají se zase dohromady, udělali Sullivan s Peterikem otočku a oslovili původního zpěváka Davida Bicklera. Z této spolupráce oficiálně nic (až na několik demoskladeb) nevzniklo, protože se nečekaně začaly projevovat hudební rozdíly mezi Peterikem a Sullivanem. Sullivan chtěl kapelu vést bluesovějším směrem a Peterik začal volit defenzivní přístup, který v roce 1996 vyústil v jeho definitivní odchod. Od té doby jej lze registrovat pod značkou Pride Of Lions či jeho vlastním jménem.
Nevydržel ani Bickler, který na konci devadesátých let dostal nabídku na spolupráci na reklamních spotech pro pivovar Budweisser, z čehož vytěžil mnohem rozsáhlejší angažmá v televizních a rozhlasových PR odděleních. Survivor se Sullivanovi, jedinému členovi, který si pamatoval slavnou éru kapely, sypali pod rukama. V sestavě se znovu mihl basista Stephan Ellis a přibyl i bubeník Marc Droubay, čímž se začalo blýskat na lepší časy. Situaci přišel zachránit Jimi Jamison a od roku 2000 kapela směřovala k natáčení comebackového alba. „I když od nás lidi pořád chtějí jen „Eye Of The Tiger“ a „High On You“, je jasné, že desku potřebujeme. Říkáme s ní, že jsme to všechno přežili a že jsme pořád tady,“ uvedl po roce 2000 Frankie Sullivan, vědom si toho, že hlavní práce bude po Peterikově odchodu ležet zejména na jeho bedrech. Možná proto kapela sáhla po starých demech, které vytvořila během devadesátých let, doplnila je hrstkou nových věcí a v dubnu 2006 se novým dílem pochlubila.
Propadák, který se čekal, se nekonal. Sullivan si byl vědom toho, že pro Survivor je pouze jediná šance, jak na sebe upoutat pozornost alespoň starých fanoušků, proto desku vyšperkoval v letitém stylu, jemuž jako producent dal moderní háv v podobě precizního zvuku a dotažené produkce. Využilo se několika Peterikových starých nápadů, pod dvěma skldbami je podepsán Bickler, ale hlavním uměleckým vůdcem je kytarista. Jemu se s řadou autorů, mezi nimiž u několika skladeb nechyběl Jamison, podařilo dát dohromady nápaditou kolekci hitových věcí, na nichž se na jedné straně zračí touha ještě jednou prožít chvíle největší slávy osmdesátých let, na stranu druhou jsou zde tendence působit dospěleji, usedleji, jako kdyby Survivor chtěli stárnout se svými příznivci.
„Reach“ postrádá velký hitový trumf, ale je to velmi vyrovnaná kolekce silných skladeb, která je neprávem opomíjena. Přitom jsou na ní skvělé věci jako úvodní „Reach“, která má důležitou funkci na úvod alba ukázat, že kapela nic ze svého kouzla nepozbyla ani po letech. Následující „Fire Makes Steel“ se asi nejvíce přibližuje hitové přitažlivosti začátku osmdesátých let, přičemž by mohla stát na slavné „Eye Of The Tiger“. Ambicemi stát se žánrovým šlágrem rezonují výtečné „One More Chance“, „I Don`t“ (obě se Sullivanem napsal Bickler), „Don`t Give Up“ (tu napsal Jamison) nebo „Talkin` `Bout Love“ (nazpíval ji Sullivan), které ukazují, že i po osmnácti letech má kapela stále co říct. A skutečnost, že na desku umístila větší množství balad, než bylo dříve obvyklé, lze přičítat zklidňování a pozdnímu dospívání. I proto deska zní rozvážněji, ačkoliv jí to na kráse nic neubírá.
I přes veškerou nepopiratelnou kvalitu se jednalo o labutí píseň. Malý, či prakticky vůbec žádný úspěch alba znovu zdeptal Jamisona, který ohlásil odchod a když jej nahradil dávný spolupracovník Michaela Schenkera Robin McAuley, nahlas se hovořilo o ztrátě identity. Jamison se zase v roce 2011 vrátil a o dva roky později se připojil i Bickler, čímž se ze Survivor stala kapela dvou zpěváků. Jak by tato kooperace mohla fungovat, je otázka pouze z říše spekulací. 1. září 2014 se nečekaně uzavřela pozemská cesta Jimiho Jamisona, což byl začátek konce Survivor. Oficiální příčinou jeho skonu byla mozková mrtvice, kterou si zpěvák přivodil sám, v oficiální zprávě stojí, že ji utrpěl po akutní intoxikaci metamfetaminem. Bickler v kapele ještě chvilku pokračoval, ale v roce 2016 byl jediným původním členem Survivor Sullivan, který to vzdal o tři roky později.
Přestože kromě Jamisona a basisty Stephana Ellise, který zemřel v roce 2019, kdy jej dohnala dlouholetá alkoholová závislost, jsou stále naživu všichni pamětníci slavné éry kapely, zdá se, že Survivor patří definitivně minulosti. Přestože nebyli nikdy tak protěžováni jako trojice Journey, Foreigner a Toto, šlo o neodmyslitelnou součást AOR scény, která ze slávy stylu vyzobla pouze pár hitů. Fanoušci však vědí své a tomu, kdo si kapelu spojuje pouze s „Eye Of The Tiger“, mají dosud chuť uštědřit pravý hák razancí Rockyho Balboy. Bez Survivor by obrázek slavné doby AOR nebyl kompletní.
|
