Italští Risen Crow by mohli být ukázkou toho, že se nic neděje bezdůvodně – před pěti lety se v Římě, jehož počet obyvatel přesahuje dva a třičtvrtě milionu, sešli v rámci místního hudebního projektu tři muzikanti, kteří o sobě do té doby neměli tušení, a najednou zjistili, nejen že mají stejnou vášeň pro metal, ale že si i rozumí natolik, aby je lákala vzájemná spolupráce. A protože dva z této trojice byli vokalisté Antonella Della Monica a Claudio Vattone (třetím do party byl kytarista Giuseppe Longo), bylo jasné, na čem bude postaven základní kámen kapely – dokonale vyvážené hlasové propojení, v němž ani jeden ze zpěváků nemá potřebu na sebe strhávat větší pozornost, působící natolik harmonicky, aby nedocházelo k nějakým radikálním kontrastům, ale přitom, aby to mezi hlavními protagonisty dostatečně jiskřilo.
Risen Crow mají situaci ulehčenou v tom, že v muzice, kterou hrají, bylo vše zásadní definováno již před mnoha lety a natolik důkladně, aby si nemuseli kdovíjak lámat hlavu tím, kudy se vydat. Melodický, zpěvný power metal s klenutými refrény může často vyvolat známý pocit, že tohle už tady mockrát bylo, takže zásadním kritériem pro palec vzhůru je finální provedení. Kapela se v rozhovorech snaží přesvědčit potenciální příznivce o tom, že její největší devízou je propojení power metalu s temnějšími gotickými náladami. I přes to, že je možné jí dát za pravdu, většina alba je postavená na přímočarosti, projasněnosti a zpěvnosti, což je možná škoda, protože když se zatáhnou závěsy a vsadí se na silnější atmosféru, vylézá z toho kromě přitažlivosti i osobitost.
Z tohoto pohledu by bylo nejsnadnější posluchače nasměrovat na nadýchanější výpravnou „Dark In My Life“ s velmi dramatickým provedením, či na závěrečnou křehkost „Black Rose“ s výborně propletenými hlasy, jenže pravou podstatu kapely objevíte, až když do atmosférického odéru prásknete i pozitivní energií nabité přímočarky. Z šestice skladeb laděných v tomto duchu je možné nejvydařenější kousek vybrat namátkou, a kapela si zaslouží uznalé poklepání na rameno za fakt, že na desku nedala žádnou vatu a vysokou laťku udržela až do finále. Možná skutečnost, že adrenalinovku „Believe In Me“ s úvodním velmi příjemným melodickým klokotáním kapela zasadila v závěru alba mezi obě pocitovky, umožní téhle střele vyniknout v rámci velmi konzistentního alba nejvíc. Samozřejmě se najdou i momenty, které album trochu brzdí (některá klávesová sóla ubírají kyslík a pár motivů a melodií zní víc než povědomě), ale Risen Crow je dokáží spolehlivě vykompenzovat dobrými nápady a živočišným projevem.
„Chceme, aby naši fanoušci měli pocit, že jsou součástí odvíjejícího se příběhu a prožívají každou píseň jako kapitolu větší knihy“, lákají k poslechu Risen Crow. Možná se z „Risen For A Damned Love“ nevyloupne žádná hitovka, která na první dobrou zboří hitparády, ale při vědomí, že se jedná o debutovou desku, je strašně snadné konstatovat, že vtáhnout posluchače do děje se kapele daří lépe, než řadě ostřílených mazáků.
|