S odstupem času musím uznat, že jsem byl v recenzi na předešlý studiový počin Arch Enemy přehnaně přísný. I když se album „Deceivers“ zdálo zpočátku poněkud neprostupné, své kvality má, jen potřebovalo trochu více naposlouchat. Poučen touto chybou jsem k novince švédských melodických death metalistů přistupoval jako k dílu, které je potřeba nejprve pořádně dostat pod kůži, a až poté hodnotit.
Do jisté míry je novinka „Blood Dynasty“ nepřekvapivým pokračováním alba „Deceivers“, ale pokud se na obě desky podíváme důkladně, lze mezi nimi najít několik rozdílů. Na novince chybí jasně zapamatovatelný hit (další „The Watcher“, „You Will Know My Name“, „The World Is Yours“ nebo “The Eagle Flies Alone“ se zkrátka nekoná), nepatrně ubylo pro Arch Enemy typických melodických kytarových vyhrávek, naopak výrazně přibylo čistě zpívaných vokálních linek a nových hlasových poloh, ve kterých jsme ještě Alissu v rámci Arch Enemy zpívat neslyšeli. V důsledku toho se trochu ubralo na agresivitě, což kapele ve finále spíše prospělo, než uškodilo. Milovníci klasických melodeathových postupů si i tak přijdou na své. Změna v sestavě, při které amerického kytaristu Jeffa Loomise nahradil jeho krajan Joey Concepcion, se na nahrávce nikterak výrazněji neprojevila, protože v Arch Enemy skladatelské otěže už třicet let pevně svírá dvojice Michael Amott / Daniel Erlandsson.
Nahrávku otvírá singlovka „Dream Stealer“, což jsou klasičtí Arch Enemy v nejčistší podobě. Na singl by se hodila i následující „Illuminate the Path“ s výrazným a těžce návykovým refrénem, umocněným čistým vokálem zpěvačky. Nevýrazně působí „March of the Miscreants“, kterou společně s bezduchou death metalovou mlátičkou „Don`t Look Down“ lze považovat za nejslabší položky alba. Rozporuplný dojem zanechá další singl „A Million Suns“, v němž výrazné kytarové vyhrávky kontrastují s poněkud stereotypním a nezáživným riffem.
Krátké instrumentálky jsou nedílnou součástí každého alba Arch Enemy. Na „Blood Dynasty“ tuto kategorii zastupuje skladba „Presage“, ve které si nováček Joey Concepcion zahrál na akustickou kytaru. Titulní song se nadmíru povedl. Při jeho nádherně potemnělých melodiích zaplesá srdce snad každého fanouška švédských melodiků. Na hraně průměrnosti balancuje „Paper Tiger“, odkazující na zlatou éru klasického heavy metalu. Nejrozporuplnější položka na desce nese jméno „Vivre libre“. Předělávka francouzsky zpívané písně z osmdesátých let, vypůjčená od kapely Blasphème, spolehlivě rozdělí fanoušky na dva tábory, protože se naprosto vymyká všemu, na co jsme od Arch Enemy zvyklí. Zpěvačka Alissa White-Gluz předvádí fenomenální výkon a ukazuje, že ani vysoké tóny jí nejsou cizí. Skladba je vítaným a příjemným osvěžením alba, i když někteří zarytí příznivci death metalu z ní možná budou mít vyrážku. Předposlední „The Pendulum“ si pro sebe ukradli kytaristi, protože svižné chytlavé vyhrávky zastiňují i jinak velmi výraznou Alissu. To nejlepší si kapela nechala na konec. Svižná, agresivní a zároveň silně melodická „Liars & Thieves“ s neskrývanou inspirací v přímočarém punku je nepřekonatelným vrcholem alba.
Album „Blood Dynasty“ je pestrobarevným dílem kapely, která už po několikáté dokázala, že patří k vrcholným představitelům žánru a zároveň se nebojí posouvat hranice současného melodeathu blíž k mainstreamovému publiku. Příznivci švédské pětice z novinky zklamaní nebudou, ale zároveň je třeba dodat, že Arch Enemy už dokázali vyprodukovat mnohem zdařilejší díla.
|
