„Doufám, že dostanu své posluchače na velmi hluboké místo, kde je prostor k zamyšlení, ale také k tichu.“
I když v úvodu novinkového alba „Amor Vincit Omnia“ Liv Kristine dá fanouškům šanci na to, že se vrací do své metalové minulosti, realita je někde úplně jinde. Nezaměnitelná norská zpěvačka je na sólové dráze od roku 1998, a i když ta (alespoň pro metalové příznivce) bude vždycky ve stínu působení u Theatre Of Tragedy i Leaves´ Eyes, zjevně je Liv dobře u éterické muziky, která se v nejodvážnějších momentech posune k nepříliš invazivnímu pop-rocku, ale spíš poletuje v emotivních, klidných, někdy až šansonových melodiích - všechna čest nejodvážnější sólové nahrávce „Vervain“, na níž Liv nakukovala do již zapovězených hájemství docela statečně.
Nenechte se zmást tím, že v titulní skladbě Liv našla značně zaprášené klíče od Theatre Of Tragedy. Tahavým doomovým tempem, hutností, řezavou kytarou a chropotem Michaela Espenease je skladba sice nasycená, ale určující je fakt, že Liv se drží své umírněné linie – kontrast, který vzniká, je pohlcující, a věřím, že by se na něm dala postavit celá deska, ale Liv se do minulosti vracet nehodlá. Mnohem signifikantnější pro celkové vyznění alba je závěrečná „When Stillness Speaks“, neboť jemnost s občasným vokálním vzedmutím je recept, dle něhož Liv postupuje velmi často. Dobré je (připustíte-li si, že Liv a metal k sobě už prostě nepatří), že se tahle matrice neochodí, byť tvrdit, že každá ze skladeb představuje neodolatelnou emotivní bouři, by bylo velmi optimistické.
Pro ty, kteří stále ještě nepřestali hledat v portfoliu Liv Kristinu špetky dravosti, lze doporučit piánovku „Angel In Disguise“, či neposednou „Hold It With Your Life“, na ty, kteří primárně obdivují jemný vokál hlavní protagonistky by mohla zabrat „Ode To Life Pristine“ (byť může být zároveň ukázkou toho, že Liv se ne vždy v písních podaří udržet tlak), o tom, v jakých hudebníh vodách se Liv cítí jako doma, přičemž nemusí hrát hlavní roli, ideálně vypovídá poměrně technická píseň „12th February“.
Snad i úvodní imitace buchotu srdce v éterickém vstupním „Prelude“ může být dobrou nápovědou, kam vás Liv Kristine chce na své sedmé sólovce vzít. Středobodem všeho je zpěvaččin přesvědčivý hlas a niterné pocity. Jelikož však ne vždy dokáží přesvědčit, tak i konstatování, že v rámci zpěvaččiny sólové dráhy bylo už hůř i líp.
|
