Metaloví posluchači často používají termín "nedoceněná kapela". Již delší dobu mi vrtá hlavou, co dané označení znamená. Kde začíná pomyslná hranice doceněnosti a kdo ji určuje? Pokud jako metu určíme finanční ohodnocení, bude strádat téměř každý. Vneseme-li do hry pojmy jako je sláva či renomé, dobereme se podobného výsledku. Je jasné, že zarytí fanoušci žánru znají velké množství spolků, z nichž by klidně i několik označili za srdeční záležitost a přáli jim náležitý úspěch. Jde nicméně o zbožné přání a je lepší smířit se s realitou, která je nekompromisní a bezútěšná. Většina interpretů bude v tomto ohledu vždy paběrkovat. Nabízí se ale ještě jedna varianta, totiž začít se dívat na věc z jiné perspektivy. Tvorba a poslech hudby má být především o zábavě. Jakmile do hry vstoupí přání, požadavky nebo dokonce kalkul, situace se může začít komplikovat. A není nakonec vrcholným úspěchem pouhá skutečnost, že dojde k niternému propojení mezi interpretem a posluchačem? Že se odehraje zázračný proces, o kterém se druhá strana třeba nikdy nedozví, ale přesto zůstane navždy zachycen v jakési abstraktní kosmické pavučině? Kdo ví, třeba právě v tom vězí z pohledu života a jeho zákonodárných principů nejvyšší docenění...

Petr Štěpnička, 22.5.2025