I přes hořkou pilulku, kterou museli Stone Fury spolknout poté, co se nenaplnily komerční ambice s debutem „Burns Like A Star“ (který zněl hodně poplatně trendům v rockové hudbě, ale dodnes je uznávaným kouskem) visel nad existencí kapely otazník. V sestavě zůstali pouze zpěvák Lenny Wolf a kytarista Bruce Gowdy, takže se kapela stala soukromým dvoučlenným projektem, který měl působit zejména na studiové bázi. Během tvorby nového materiálu bylo jasné, že se začal měnit i celkový přístup a směřování Stone Fury, kapela zcela nepochopitelně rezignovala na průrazné hard rockové znění a začal pokukovat po zcela jiném světě, do kterého měl Lenny Wolf naplno vstoupit až za řadu let a který měl zcela změnit jeho kariéru. Z toho důvodu zní „Let Them Talk“ jako neuvěřitelně vizionářské dílo.

Wolf a Gowdy dostali ještě jednou důvěru firmy MCA, která měla za to, že kapela dokáže napsat ještě silnější singl, než byl „Break Down The Walls“ z minulé desky, ovšem skutečnost, že dvojice přišla s angažováním tří klávesistů, pohlaváry mohla trochu vyvést z míry. Ačkoliv byl za většinu materiálu zodpovědný Wolf s Gowdym, bylo jasné, že se bude upouštět od striktně kytarového zvuku. Klávesy měly v osmdesátých letech zelenou a Stone Fury se rozhodli pro jejich větší integraci, takže se tvorba nové desky začala ubírat zcela jiným směrem. K práci oba hlavní aktéři přizvali studiové muzikanty, kromě tří klávesistů do party přibyl i basista Dean Cortéz a bubeník Vinnie Colaiuta, který byl známý působením po boku Franka Zappy. Přestože to je pravděpodobně nesmysl, protože Colaiuta do skladatelského procesu prakticky nezasahoval, jako kdyby druhou desku kapely poznamenalo pověstné Zappovo hudební chameleonství. Kdyby na ní nezpíval Wolf, těžko by někdo uvěřil, že jej složila ta samá autorská dvojice jako debutovou nahrávku.

Otvírák, „Too Late“ (skladbu oprášil Wolf o mnoho let později jako věc desky „Too“) jasně ukázal, o co Stone Fury půjde v tomto případě, a že z předpokládaného tahouna zářivé glam metalové scény se stala formace mnohem sofistikovanější, experimentálnější a poohlížející se po elektronické hudbě, která rovněž měla velkou popularitu. Pro fanoušky, kteří zaregistrovali (byť velmi omezený) dosah hitu „Break Down The Walls“, byl takový krok velmi nečekaný a v zásadě i nelogický, byť čas jej vzal na milost a dnes je nutné desku brát jako nadčasovou a pro Wolfovu kariéru ve vzdálené budoucnosti velmi příznačnou. „Lies On The Run“ má v sobě době poplatné klávesové motivy ve stylu Duran Duran, ale „Let Them Talk“ je skvostnou věcí, v níž se potkává gotika, new wave, synth pop a hard rock ve velmi zajímavém průsečíku. Podobné je to v další výrazné skladbě „Eye Of The Storm“, v níž se ozve i svět Depeche Mode, z něhož posluchačovu pozornost směrem k rockové energii strhává hlavně Gowdyho kytara.

Dají se zde najít místa (ač jsou v menšině), v nichž Stone Fury pokračují v duchu debutového alba. Návaznost na první desku má hlavně „Doin` What I Feel“, což je práce zejména Lennyho Wolfa a jeho vypjatého hlasu, jenž trochu připomněl i Roberta Planta, což mu bylo vyčítáno v osmdesátých letech snad na každém kroku. Své pěvecké dovednosti plantského typu předvádí i v „Let The Time Také Care“, která jde trochu více tanečním směrem, své místo má i lehká dávka mystična, zejména tam, kde dozní kytarové struny a ke slovu se dostanou klávesy. Přesto je společně s „I Should Have Told You“ a pravděpodobně i s „Babe“ slabším kouskem, který postrádá tak silné melodie jako ostatní skladby. Závěrečná „Stay“ je jasně přesvědčivý okamžik, který ukazuje, že kariéra kapely (projektu) mohla nabídnout ještě řadu zásadních okamžiků, i když se nedá říct, že by odešla na vrcholu. Ten byl ještě docela daleko.

Vydání desky bylo v podstatě utajené. Firma MCA jí neudělala žádnou zásadní prezentaci, Stone Fury jako kapela prakticky neexistovali a nebyl nikdo, kdo by s Wolfem a Gowdym vyrazil na turné, aby album propagoval. V kapelní kase zoufale chyběly peníze na jakýkoliv provoz i na angažmá nových muzikantů. „Let Them Talk“ se nedostala do hitparád a ani nevygenerovala žádný hitový singl, přestože adeptů na něj bylo více. Po skoro čtyřiceti letech od vydání představuje album zcela utajený tip, který se sem tam dočká pokoutné reedice, ale jeho minuta „slávy“ je pevně zasazena pouze do roku 1986. Potenciál oslovit posluchače má však dodnes.

Pro Stone Fury však album znamenalo stopku, poté, co se nesetkalo prakticky s žádným ohlasem, rozhodl se Lenny Wolf vrátit do rodného Německa. Gowdy zůstal v Americe sám a proto kapitolu Stone Fury nadobro uzavřel. Nejprve se uchytil u prog rockové superskupiny World Trade, aby pak svůj osud spojil s kapelou Unruly Child a v devadesátých letech i s legendárním Glennem Hughesem, s nímž hrál na albech „From Now On“ a „Feel“. Wolf mezitím seděl doma v Hamburku a nezdálo se nic vzdálenějšího než sen o rockové hvězdě, který se rozplynul v mlžné kocovině.

www.lennywolf.com

YouTube ukázka - Too Late

Seznam skladeb:
1. Too Late
2. Lies On the Run
3. Let Them Talk
4. Babe
5. Eve Of The Storm
6. Doin` What I Feel
7. Let The Time Take Care
8. I Should Have Told You
9. Stay

Sestava:
Lenny Wolf - zpěv, kytara
Bruce Gowdy - kytara
Dean Cortéz - baskyara
Alan Pasqua - klávesy
Jim Lang - klávesy
Richard Landis - klávesy
Vinnie Colaiuta - bicí

Rok vydání: 1986
Čas: 37:50
Label: MCA
Země: USA
Žánr: new wave/hard rock/AOR

Diskografie:
1984 - Burn Like A Star
1986 - Let Them Talk

Související články

Foto: archiv kapely