I když zainteresovaní lidé mluvili v souvislosti s Kingdom Come o nových Bon Jovi nebo Poison, takový grandiózní úspěch kapelu nečekal. Našlápnuto však měla v roce 1988 jako málokdo a když ji po skončení Monsters Of Rock Tour pozvali krajané zpěváka Lennyho Wolfa, slovutní Scorpions, aby doplnili program k albové novince „Savage Amusement“, mluvilo se o jasném průlomu. Stále tu však byla věc s Led Zeppelin a neustálé napadání Kingdom Come kvůli plagiátorství, k čemuž si přisadil kytarista slavných Britů Jimmy Page, který pro magazín Kerrang! uvedl: „Samozřejmě se to může dostat do bodu, kdy už to není jen kompliment a může to být docela otravné. Když máte věci jako Kingdom Come, kteří přímo kradou naše riffy, to je úplně jiná věc.“ Možná zapomněl na první krůčky Yardbirds a Led Zeppelin, při nichž kradl všude, kde to šlo a z uloupených motivů spojoval vlastní skladby. Ale to už byla promlčená věc.
Kauze přidal i Lenny Wolf, který prohlásil, že Led Zeppelin nikdy neslyšel a trval na tom, že hlavními inspiračními zdroji jeho tvorby jsou The Beatles a raná éra AC/DC s Bonem Scottem. Jediným, kdo přiznal alespoň částečné ovlivnění britskou kapelou, byl James Kottak, který uvedl, že vždy uznával hru Johna Bonhama. Když Gary Moore natočil ironickou skladbu „Led Clones“ s hostujícím Ozzym Osbournem, zdálo se, že vytřít si pozadí s Kingdom Come začíná být oblíbená kratochvíle nejen hudebních kritiků, ale i kolegů z branže. Nic to neměnilo na tom, že kapela se těšila mezi fanoušky oblibě, posluchačům byly podobné rozmíšky ukradené a vstřebávali hity z první desky. Tu bylo třeba podpořit druhým počinem, nejen kapela, ale i vydavatelská společnost chtěli kout železo, dokud bylo žhavé. Ještě se dalo zakrýt, že Wolf si s kolegy hudebně příliš nerozumí, protože jeho vyjadřovací schopnosti byly mnohem větší a nekončily u klasického hard rocku či glam metalu, jak tomu bylo u Staga, Steiera, Franka a Kottaka.
Losangeleské studio ve Van Nuys jim bylo začátkem roku 1989 k dispozici a kapela v něm vyprodukovala materiál, který nesl otisk všech členů. Jde o jedinou desku, kterou Wolf netvořil sám, zásadní podíl na ní měl i Rick Steier, Danny Stag a Johnny B. Frank, stejně jako manažer Marty Wolff. Pod největší hit se podepsal i bubeník Kottak., který jinak zůstával vždy mimo autorský proces. Ke změně došlo na pozici producenta, neboť Bob Rock, zaneprázdněný prací na pátém albu Mötley Crüe „Dr. Feelgood“, musel nabídku odmítnout a producentskou stoličku obsadil Keith Olsen, jenž byl díky obrovskému úspěchu bezejmenného alba Whitesnake z roku 1987 rovněž na vrcholu slávy. Z Kingdom Come dokázal vytáhnout ještě o něco více, než se stalo při tvorbě debutu, „In Your Face“, ač jde o dvojče debutového alba, je nejlepším a nejreprezentativnějším materiálem, který pod hlavičkou Kingdom Come vyšel. Není zde ani jedno slabé místo a vše do sebe zapadá naprosto dokonale.
Riff, který otevře úvodní hit „Do Your Like It“, znovu těží z dávné „Break Down The Wall“, ale příval energie, který strhne, je čerstvý a dodnes nakažlivý. Stejně jako na debutu, ani zde kapela nevolí pouze přehledně hitovou formu a obecně se noří trochu víc do blues, ačkoliv podobně strhující balada, jako byla „What Love Can Be“ chybí. Jsou tu ale tvrdší, bluesovější kusy „What Do You Love“, „The Wind“, „Highway 6“ a hlavně „Just Like The Wild Rose“, které výtečně doplňují energické kompozice, ať už je to „Do You Like It“, „Gotta Go“, „Overrated“ či závěrečná „Stargazer“, což je možná nejlepší věc, jakou Lenny Wolf vytvořil. Za připomínku stojí „Mean Dirty Joe“, která jako kdyby specifickou atmosférou předznamenávala směr, kterým se kapelník v příštích letech bude chtít vydat.
Konec byl v době vydání „In Your Face“ velmi blízko. I když deska měla slušný start a docela dobře se začala prodávat, letní turné, které odstartovalo na konci května 1989, bylo plné sporů, a bylo znát, že kapela, tedy Lenny Wolf na jedné straně a jeho spoluhráči na straně druhé, netáhnou za jeden provaz. Album skončilo těšně pod zlatou metou, ale Kingdom Ćome nebyli schoponi ani dojet do Velké Británie, kde měli nasmlouvanou řadu koncertů s W.A.S.P. Managementu Blackieho Lawlesse jen poslali krátkou zprávu, že z důvodu rozpadu se kapela nebude moci turné účastnit. To padlo i ze strany W.A.S.P., kteří vyhodili kytaristu Chrise Holmese. Pro Kingdom Come rozkol původní sestavy znamenal obrovskou změnu, protože v budoucnosti si je fanoušek mohl spojovat pouze s osobou Lennyho Wolfa. Ten se neúčastnil současných aktivit tří tehdejších členů (Staga, Steiera a Franka, které do své smrti doplňoval i Kottak), kteří někdejší pověst Kingdom Come spíše devalvují.
„In Your Face“ zůstává vyvrcholením velmi krátké, ale o to intenzivnější etapy v kariéře kapely, jde o vrcholovou desku, ukazující, že se Kingdom Come rozpadli, když měli nejvíce energie a sršeli skvělými nápady. Otázky, kam by se jejich kariéra ubírala, kdyby zůstali spolu, zůstane nezodpovězena, protože od konce roku 1989 byl neomezeným vládcem Lenny Wolf, který mohl začít zhmotňovat své vize, nelimitován spoluhráči, ani dosavadním manažerem Martym Wolffem, jehož služby také odmítl.
|
