Srpen 1989 byl pro Kingdom Come, neboť se Lennymu Wolfovi podařilo zachránit smlouvu s vydavatelskou firmou Polydor i název kapely, který logicky připadl jemu poté, co se v nepříliš dobré atmosféře rozešel se spoluhráči. Ti se rozprchli po různých projektech, kytarista Danny Stag se objevil v sestavě formace Royal Jelly, Rick Steier a bubeník James Kottak se stali posléze členy hvězdné formace Warrant, s níž však zamířili mnohem alternativnějším směrem, který u fanoušků nenalezl pochopení. Kottak Warrant opustil po jediné desce „Ultraphobic“ a stal se na řadu let oporou legendárních Scorpions, odkud jej vystrnadil alkohol, který nad bubeníkem definitivně vyhrál loni v lednu. Wolf po žádné další kapele netoužil, nehodlal být nikým omezován v hudebních vizích, které si zase přestaly tykat s losangeleským glam metalem.
Spojil se s harfistkou Carol Tatum z neoklasicistní kapely Angels Of Venice, která mu pomohla nastartovat novou etapu kariéry. Mnohem kostrbatější, spletitější a méně přímočarou, než byla první dvě alba. Wolf tak ze sebe setřásl trochu směšné nařčení z kopirátu Led Zeppelin, protože se začalo ukazovat, že jeho typický rukopis se o britskou legendu opírá mnohem méně, než se původně soudilo. Je spojnicí mezi prvními dvěma alby Kingdom Come a deskou „Hands Of Time“, s níž bylo pro udržení Wolfovy kariéry nutné vytvořit silný materiál, který by před fanoušky odůvodnil logičnost a správnost kroku, jenž vedl k rozštěpení původní sestavy. Jako můstek posloužily skladby jako „Mean Dirty Joe“, z nichž čerpá i ohromně valivá „I`ve Been Trying“, otvírák třetí desky a prubířského kamene, kterým Wolf jméno kapely udržel v povědomí veřejnosti, ale fanouškům předchozích desek bylo jasné, že starým časů odzvonilo s odchodem původní čtveřice.
Měnila se doba, měnil se i výraz Lennyho Wolfa, což ukázal pilotní singl „Should I“. Jestliže se dříve sázelo na stadionové hity, v případě této skladby jde o zatěžkanější záležitost, opatřenou tvrdým riffem a houpavým tempem, stejně jako stále důležitější lehce melancholickou a temnou atmosférou, která byla na desce velmi důležitou složkou. Když se zvolní jako v případě „You`ll Never Know“, nejde o typickou baladu osmdesátých let, ale o mnohem alternativnější záležitost, ve které prim hraje akustická kytara, takřka beatlesovské harmonie a smyčce, což fanoušky dokonale zaskočilo, stejně jako širší využití kláves, které dotváří atmosféru a trochu Wolfovu tvorbu přibližují k druhé desce Stone Fury „Let Them Talk“. Ta se v jeho kariéře ukáže jako velice důležitý prvek. Na „Hands Of Time“ je vlivy, jaké poznamenaly „Let Them Talk“, hard rocková složka nenarušena, ale už není jedinou ingrediencí tvorby Kingdom Come.
Na předchozí alba navazují tvrdší věci „Stay“ či „Blood On The Land“, kterým chybí hvězdný element a patřičná hitovost, který z obou minulých nahrávek přetékala. Blízko k ní má (jako jedna z mála) „Can`t Deny“, jež společně se „Should I“ má nezapamatovatelnější refrén z nahrávky. Ta nefunguje jako semeniště hitů, ale jako hudební masa, jednolité těleso, které nejlépe na uši posluchače působí při vytrvalém, soustředěném poslechu. Pak začnou dávat smysl i symfonické manýry v titulní „Hands Of Time“ nebo přílišná popová přívětivost „You`re Not The Only… I Know“, která se snažila zapůsobit na posluchače prostřednictvím dobově poplatného, i když docela zajímavě sestříhaného klipu. Ten však ani na MTV, která dosud měla Kingdom Come v oblibě, příliš povyku nevyvolal.
Kingdom Come se v případě „Hands Of Time“ často klade za vinu, že začali sledovat soudobé trendy a šli více alternativním směrem, ovšem jestliže nařčení z kopírování Led Zeppelin mělo jisté opodstatnění, tentokrát to bylo střílení zcela mimo. Nejenže album vyšlo ještě před „Nevermind“, v době, kdy byl grunge a alternativní rock stále okrajovou záležitostí, ale při znalostech uměleckého potenciálu Lennyho Wolfa zní deska nadmíru logicky. Zpěvákovi se uvolnily ruce a to, co bylo součástí celku na minulých deskách (ať už v rámci Kingdom Come či Stone Fury), je stavěno na první místo. A přestože „Hands Of Time“ nemá po kompoziční stránce nabito jako předchozí dvě nahrávky, jde stále o velmi dobrou desku, jež je mnohem hlubším ponorem do uměleckého nitra Lennyho Wolfa, než tomu bylo dosud.
Zdálo se, že Kingdom Come budou nadále fungovat na bázi studiového projektu, protože za rok 1991 Wolf odehrál pouze jediný koncert v německém Stuttgartu. Absence propagačního turné měla za důsledek fakt, že se album neprodávalo podle představ vydavatelské společnosti, která pocítila, že věc je pro ni už spíše ztrátová. Wolf měl na stole výpověď, která jej příliš neskočila, protože pocítil ještě větší uměleckou volnost.
|
