„Když najdete správné lidi, prostě je necháte dělat, co chtějí. Jde nám o písničky, o kapelu, ne o to, co v ní každý z nás dělá. Každého hudebně baví něco úplně jiného, a právě z toho pro mě pramení kouzlo, čerpající z různých vlivů. Každý dělá to, co dělá, aby vytvořil A-Z.“
Bubeník Mark Zonder a zpěvák Ray Alder, kteří spolu strávili sedmnáct let ve Fates Warning, si zjevně mají co říct i po letech. Jejich cesty v rámci amerických progresivců se rozešly už před dvaceti lety, a když spolu před třemi lety vydali prvotinu „A – Z“, stejnojmenného spolku, do jehož názvu celkem odhalitelně zašifrovali svá jména, dávní příznivci Fates Warning si možná s překvapením mohli užívat hudební mistrovství (nejen) obou zúčastněných, ale hlavně žánrový posun, postavený na lehoučkých, uvolněných a hravých melodiích.
Čekáte-li na aktuální novince „A2Z2“ pokračování v duchu debutu, není od věci vzít v potaz úvodní výtah ze Zonderových úvah o čerstvé nahrávce. Oproti minulé sestavě zůstal na svém místě kromě ústřední dvojice pouze basista Philip Bynoe a tvář A – Z se docela výrazně změnila. Zůstává precizní muzikantství, ale přednost před lehkostí dostala vážněji a techničtěji pojatá muzika, nenásilně nutící k zamyšlení, vytrvale nastražené pozornosti, ke sledování detailů a technických (hráčských i vokálních) dovedností zúčastněných muzikantů. Melodičnost a přístupnost zůstává, ale i tak víc než k předchozí desce mají A- Z blíž k výborným Alderovým sólovkám, které excelentní pěvec vydal v posledních šesti letech.
Tvrdit, že se Ray stal hlavní postavou uskupení A – Z by nebylo správné, důležité místo i prostor má kompletní šestice muzikantů, ale Adlerův hlas je zásadní element, který si vás jako první omotá kolem prstu. Postupným ponořením se do hlubin nahrávky (může trvat nekonečně dlouho a pořád je co objevovat) však nevyhnutelně dojdete k tomu, že A – Z je možná na první pohled trochu neprostupné, košaté a nápadité dílo, které staví na soudržné a skvěle si rozumějící partě, nikoliv na jednotlivcích. Je jedno, kterou ze skladeb si k tomu vyberete, proměnlivost v rámci alba i v rámci jednotlivých písní a jiskřivé přechody z techničtějších pasáží do skluzných melodií fungují bez výjimky a A- Z k tomu žonglují s emocemi s mistrovstvím zkušených hudebních harcovníků. Pro první ochutnávku kapela zvolila naléhavou „Nothing Is Over“ s neposednou melodií a úžasně se rozvíjející gradací, osobně bych vsadil spíš na dramatičtější, zpočátku klidnější a laskavější „This Chaotic Symphony“ s ohromným narůstajícím napětím, ale stejně tak dobře lze s čistým svědomím doporučit kompletní desku.
Změnu atmosféry oproti debutu A – Z dobře charakterizovali už obalem desky – zvířecí motiv zůstává, ale od úsměvné zebry kapela přešla k výhružněji tvářícímu se krokodýlovi. Cover alba snadno zaujme, muzika A – Z to dovede ještě snáz.
|
