Přestože se to dalo očekávat a jednu dobu to vypadalo jako nezvratné rozhodnutí, stopa Kingdom Come jako víceméně řádné kapely mizí v létě 1994, kdy Lenny Wolf s nájemnými muzikanty odehrál dvě klubová vystoupení v Německu a jedno festivalové v Rakousku. Ačkoliv ani tehdy neměli Kingdom Come pevnou sestavu, pořád se o nich dalo mluvit jako o kapele. Když 23. července 1994 v mnichovském Rockclubu dozněla závěrečná „Do You Like It“, vše jako kdyby se přesunulo pouze do mysli osamělého vlka Lennyho. Potom bylo víc než rok ticho. Lenny se stával čím dál větším podivínem, který vyhledává chvilky samoty, během nichž může postupně skládat střípky do mozaiky nové hudby. Věděl, že ji tvoří zejména pro sebe, protože na velké scéně už pro něho nebylo místo, což mu dávalo mnohem větší tvůrčí svobodu.

Nemusel plnit žádná očekávání fanoušků, od „Hands Of Time“ bylo jasné, že Kingdom Come jen těžko zapadnou do nějaké stylové škatulky, ať by mělo jít o hard rockovou či glam metalovou hudbu. Jak postupovala devadesátá léta, Lenny stále více opouštěl původní výraz Kingdom Come a vodítkem jako kdyby mu byla druhá deska Stone Fury „Let The Talk“, o níž vždy tvrdil, že je hrubě podceňována. I ta byla v osmdesátých letech nadžánrovou záležitosti, protože po striktně hard rockovém debutu objevovala nová teritoria. To byla pro Wolfa výzva a poté, co s albem „Bad Image“ definitivně skončila nejúspěšnější éra Kingdom Come, mohl začít novou hudbu tvořit bez toho, aby se na kohokoliv a cokoliv ohlížel. Vystačil si sám a když se zavřel do studia, bylo už rozhodnuto, že do rukou vezme veškerou produkci, ačkoliv mu s natočením nahrávky pomohlo pár známých. To je věc dvousečná a mohla se mu krutě vymstít, ale Lenny situaci zvládl se ctí. Nepřipravil nejlepší album kariéry, ale desku, která za nejlepšími stojí jen malý kousek, a která i po třiceti letech krásně připomene dobu vzniku.

Zásadní skladbou, na které deska stojí, je titulní „Twilight Cruiser“. Tu lze bez uzardění nazvat nejlepší věcí, jakou kdy Lenny vytvořil, na ploše necelých sedmi minut do detailu shrnuje vše, o čem Kingdom Come byli. Má ohromnou, majestátní atmosféru, skvělé kytarové vyhrávky, klávesovou zvonkohru, a tajuplný text, přednášející vášnivým Wolfem. Za tuhle skladbu by si autor zasloužil uměleckou nesmrtelnost a skutečnost, že ostatní věci z desky stojí v jejím stínu, není možné brát jako výtku. „Twilight Cruiser“ patří do ranku kompozic, které umělec napíše jednou za život a zbytek jeho tvorby stojí (byť někdy jen nepatrně) za nimi. Možná nebylo pro dobro věci, že se objevila na tomto albu, protože jiné skladby, ač rovněž velmi kvalitní, vedle ní přirozeně zanikly.

Deska má trochu jemnější vyznění než předchozí čtyři alba, více se sází na posmutnělou náladu, která plně koresponduje se stavem rockové scény v roce 1995, kdy převládaly dozvuky grunge a velké popularitě se těšil alternativní rock, ale také se hudební svět nacházel v jakémsi podivném kocovinovém limbu, jenž jej přepadl po sebevraždě Kurta Cobaina. Wolf byl muzikant z jiného těsta, mnohem více ukotvený v sedmdesátých letech, ale takové okolnosti jej nemohly nechat chladným. Typická atmosféra poloviny devadesátých let se přetavila do alba a když desku místo zeppelinovského riffu otevře jemné preludování v „Always On The Run“, může si posluchač myslet, že v případě „Twilight Cruiser“ jde spíše o Lennyho sólovku. I to je částečně pravda, ač deska vyšla pod hlavičkou Kingdom Come, vše co je na ní slyšet, je pouze dílem Lennyho Wolfa.

Na desce se najdou i tvrdší, hardrockovější skladby „Hope Is On Fire“, „Can`t Put Out And Not Take Back“, „Cold Ground“, či „Law Of Emotions“, ovšem i na nich je znát, že situace není stejná jako před pár lety. I v těchto skladbách, které jsou nejtypičtější pro předchozí tvorbu Kingdom Come ulpěl poprašek alternativních vlivů, které vybuchují v „! Don`t Care“, v níž kytary mohou připomenout někdejší práci Pearl Jam, a v „Gone Change“ je znát, že dávné vzory Kingdom Come a Soundgarden jsou prakticky totožné. Důležitými pro desku jsou také balady, ačkoliv nejde o stadionové trháky jako „What Love Can Be“. „Janine“ nebo „Thank You All“ jsou mnohem komerčněji laděné kousky, v nichž je hlavním nástrojem Lennyho hlas, který byl stále ještě na vrcholu sil a naučil se ukazovat ještě větší emoční hloubku než dosud.

I přesto „Twilight Cruiser“ zcela nespravedlivě zapadala vrstvou prachu, což bylo dané zejména tím, že v době vydání se jí nedostalo žádné podpory a dozvěděli se o ní pouze skalní fanoušci Lennyho Wolfa. Ten po jejím vydání neodehrál ani jeden koncert, což albu také nepomohlo. Je to škoda, protože jde o kvalitní a (co se týče atmosféry) v diskografii Kingdom Come ojedinělou desku.

www.lennywolf.com

YouTube ukázka - Twilight Cruiser

Seznam skladeb:
1. Always On The Run
2. Law Of Emotions
3. Twilight Cruiser
4. Janine
5. Hope Is On Fire
6. Thank You All
7. Rather Be On My Own
8. Can`t Put Out And Not Take Back
9. Cold Ground
10. I Don`t Care
11. Gonna Change
12. Should Have Known

Sestava:
Lenny Wolf - zpěv, kytara, baskytara, klávesy
Markus Deml - kytara
Oliver Kiessner – kytara
Bernd Fintzen - klávesy
Kai Fricke - bicí

Rok vydání: 1995
Čas: 51:21
Label: Viceroy Music
Země: Německo
Žánr: hard rock/alternative rock

Diskografie:
1988 - Kingdom Come
1989 - In Your Face
1991 - Hands Of Time
1993 - Bad Image
1995 - Twilight Cruiser
1997 - Master Seven
2000 - Too
2002 - Independent
2004 - Perpetual
2006 - Ain`t Crying For The Moon
2009 - Magnified
2011 - Rendered Waters
2013 - Outlier

Související články

Foto: archiv kapely