Doba, kdy se soudilo, že dánští Volbeat půjdou ve stopách Scorpions, Abby nebo Rammstein a stanou se celosvětovou hvězdou s trvalým úspěchem v Americe je dávno pryč a tuhle pozice vyzobli švédští Ghost. Volbeat si za to mohou tak trochu sami, před lety odmítli přistoupit na vývoj, jejich hudba je čím dál více okoukaná a s každou deskou mají co dělat, aby dokázali něčím zaujmout. Do propasti skoro spadli s nahrávkou „Rewind, Replay, Rebound“ z roku 2019, která se ukázala být pouze průměrným dílem, na poměry kapely nápadově velice chudým. Tato deska představuje dno, od něhož se Volbeat s minulou „Servant Of The Mind“ podařilo odrazit, ačkoliv o době předchozích trháků „Outlaw Gentlemen & Shady Ladies“ a „Seal The Deal & Let`s Boogie“ už se mluví výhradně v minulém čase.
Novinka „God Of Angels Trust“ je albem, které má potvrdit vzestupnou tendenci v kvalitě kapely nebo ukázat, že invence se zcela vytratila. Volbeat při jeho přípravě nebyli ve zrovna ideálním rozpoložení, ze sestavy se vytratil kytarista Rob Caggiano, který něco podobného před deseti lety provedl i Anthrax, Místo něho Dánové angažovali Flemminga C. Lunda, jehož dosud nepasovali na právoplatného člena a proto novinku natáčeli pouze v trojici, přičemž museli v drtivé většině případů spoléhat na hbitou pravačku frontmana Michaela Poulsena. Caggiano při realizaci díla chyběl i jako skladatelský parťák pro Poulsena, jenž převzal i tyto otěže takřka výhradně pod svou taktovku. Mohlo to dopadnout všelijak, ale kapela si výsledek pohlídala, ačkoliv ani tentokrát se návrat do původních pozic nekoná. Ovšem lépe než před pár lety rozhodně je.
Ač se na novince objevuje rockabilly úlet „In The Barn Of The Goat Giving Birth To Satan`s Spawn“ In A Dying World Of Doom“, jsou Volbeat kapelou, která se dá nazvat silně konzervativní a až hmatatelně ovlivněnou riffy Metallicy. Americká legenda je cítit z otvíráku „Devil Are Awake“, do něhož se v úvodu zahryznou riffy jak z pokladnice Jamese Hetfielda, které dominují takřka celé desce. Inspiracemi u sanfranciského kolosu se Volbeat nikdy netajili, stejně jako tím, že by jednou rádi Metallicu na kovovém trůnu nahradili. Jenže k tomu je dost daleko. Přesto je zde několik skladeb, které se dají označit za výjimečné a ukazují, že dobrou práci s melodiemi a silnými refrény Poulsen stále ještě nezapomněl.
Netýká se to pouze komerčně nejvíce vyhnaných věcí „Acid Rain“ a „Time Will Heal“ (jež Poulsen psal na míru letitým fanouškům, kteří by chtěli slyšet další „For Evigt“, „Lola Montez“ nebo „Fallen“), které jsou ale jen povinnými položkami nové desky. Více sympatií má poněkud nostalgicky zabarvená „Lonely Fields“, jejíž melodie patří k méně oposlouchaným. Potěšit na závěr desky dokáže dramatická „Enlighten The Disorder (By A Monster`s Hand Part 2)“, jež naznačuje i několik progresivních ambic. To je v mírném kontrastu vůči většinovému přímočarému vyznění alba. Pro něj jsou nejtypičtější skladby „Devil Are Awake“, následná „By A Monster`s Hand“ nebo „Demonic Depression“. Ale to jsme zase u vlivů Metallicy, z nichž na této nahrávce Volbeat čerpají pravděpodobně nejvíce za celou historii.
„God Of Angels Trust“ je dílem, které dánskou trojici vrací na správnou cestu. Není moc pravděpodobné, že by se jí ještě jednou podařilo dostat do pozice, kterou měla zhruba před deseti lety, ale jistá úroveň kvality je zpět. Jak ale s budoucností Volbeat naloží, je zatím ve hvězdách.
|
