Leverage měli na kontě tři celkem solidní alba, když se jim podařilo znáborovat křiklouna Kimmo Blooma. Natočili s ním dvě alba, z nichž především to první („DeterminUs“) je vystřelilo o pěkných pár schodů výš, s následujícím „Above the Beyond“ už to tak jiskřivé nebylo, nicméně i tahle deska si o důkladné obroušení častým přehráváním řekla hodně hlasitě a nápaditě. Deset měsíců po jejím vydání však Kimma přemohla rakovina a Leverage znovu stáli před otázkou kudy dál.
Úvahy na to, že by kapela měla skončit, si hlavní tahoun kapely, kytarista Tuomas Heikkinen, asi ani nepřipouštěl, volba nového frontmana taky nebyla příliš složitá. O ve Finsku žijícím italském zpěvákovi Paolo Ribaldinim už Tuomas coby o posile Leverage v minulosti uvažoval, přednost však dostal Bloom, a tak když si Ribaldini zazpíval na Kimmově vzpomínkové jam session, začala se rodit nová sestava. Že se v životě Leverage něco nevyhnutelně změní, naznačoval jednak fakt, že Bloom a Ribaldini nejsou zrovna hlasové klony (byť kdovíjak bouřlivá změna v této oblasti nenastala), jednak že v době příprav novinkového alba „Gravity“ kapela kromě nového hráče na bicí přijala také houslistku Lottu-Marii Heiskanen.
Její vklad není až tak zásadní (uvidíme, co příště), důležitější je Paolův hlas, útočnější a dravější (občas pokukující po Landem či Coverdalovi), než jakým disponoval jeho předchůdce. Leverage jsou díky tomu agresivnější, stále si zakládají na proplouvání mezi rockovým a metalovým žánrem, nicméně dřívější koketování s dospěláckým AOR je prakticky minulostí a daleko víc se těží z klasického hard rocku. Další specifikum Ribaldiniho hlasu je v tom, že Paolo je daleko přesvědčivější a sebejistější v rychlých a agresivnějších polohách, čemuž jde na ruku fakt, že i autorsky byli Leverage silnější v tomto módu. Srovnejte dobře vyhrocený otevírák „Shooting Star“ s úvodní westernovou atmosférou, přímočarou „Hellbound Train“ s náladou tak kousavou, že vám po ní zůstanou na kůži šrámy, zemitou hard rockovku „All Seeing Eye“, zakoukanou do Rainbow, či staromilskou „King Gdidorah“, nakopnutou do velmi akčního heavy metalového módu, s titulní kompozicí, která není špatná, ale ve své rozsáhlosti nemá zdaleka takový tah (a občas ho ztrácí až příliš), takže je celkem jasné, na kterých elementech se Leverage aktuálně vyplatí stavět.
Složitou situaci zvládli Leverage se ctí, Paolo Ribaldini k nim pasuje a kapela se opět vytasila s řadou silných skladeb, takže věřím tomu, že vrátit se na pozice, které dobyli s Kimmem Bloomem by se Leverage mohlo časem podařit. V tomhle kole tomu (po autorské stránce) ještě něco schází.
|