Když se na scéně objevili Ashes Od Ares, sáhli po nich v první řadě příznivci Iced Earth. Bodejť by ne, když kapelu zformovali ikonický zpěvák zmrzlé země Matt Barlow, kytarista Freddie Vidales, jenž měl čtyři roky na to, aby od tahouna Iced Earth Jona Schaffera odkoukal nějaké fígle a bubeník Van Williams, který sice u zmrzlíků nikdy nepůsobil, ale jeho dlouholeté působení u Nevermore bylo zárukou toho, že Ashes Of Ares budou mít i pořádně silný spodek. Mají. A nejen spodek, což je možná důvod toho, že fanouškovské jádro Iced Earth už k nim cestu hledá o něco obtížněji.
Ne, že by se o stopy dávného působiště obou zůstavších muzikantů (dávno tomu, co se Van Williams s Ashes Of Ares rozloučil) nedalo u Ashes Of Ares zakopnout, jednak je Barlowův hlas nezaměnitelný a pokud jej máte s Iced Earth spojený, bude je evokovat, i kdyby vzal angažmá kdekoliv, jednak i některé hudební postupy klidně mohly být ukuty v dílně Jona Schaffera. Ale už před dvanácti lety u debutového eponymního alba Ashes Of Ares avizovali, že jejich vizí je vytvořit osobitý a rozpoznatelný zvuk. To se jim v podstatě povedlo, i když k tomu stačilo v podstatě jediné - nabrat pořádnou svalovou hmotu a vsadit v první řadě především na sílu, zarputilost a houževnatost.
Jelikož se Ashes Of Ares aktuálně dočkali už čtvrtého alba, zřejmě tento recept na mnohé zabral. Aktuální deska „New Messiah“ se značně zneklidňujícím obalem (i obsahem) z této linie neuhýbá, byť ve druhé polovině ocelové sevření zubů Ashes Of Ares přece jenom trochu povolí. Od první poloviny čekejte valivý, neústupný nářez, rytmický námel, riffy jako břitva a Barlowa, který vás svým natlakovaným hlasem přimáčkne k zemi a nepovolí. Ohromně funkční je prolínání hlasů a hodně pomáhá i fakt, že mnohým melodiím nelze upřít chytlavost (byť s tímhle tvrzením asi příznivci jemnějších žánrů příliš souhlasit nebudou). Stačí ochutnat titulní „New Messiah“, která rukopis Ashes Of Ares představuje v plné kráse a v podobně neústupné a akční rovině se jede pořád. I v případě, kdy dojde v úvodu „Where You Go“ na totální katarzi a hru s emocemi, škoda, že po zmohutnění, se z ní stane nejméně nápaditá položka, v níž sázka na sílu přehluší vše ostatní.
Když do přímočaré „Atrophy“ Ashes Of Ares rozpustí něco metallikovské příchuti a v následné „Keep On Walking“ naplno využijí to, co naznačili už v „Where You Go“ - díky tomu, že to tady dotáhnou až do konce a udělají z ní nejbarevnější položku desky (jak přirozeně a uvolněně najednou Matt zní…), máte v ruce nejvyšší karty, se kterými Matt s Freddiem aktuálně hrají. To, že závěrečná výpůjčka z dílny Eltona Johna „And The House Fell Down“ nemůže s předchozím děním příliš korespondovat, je vcelku jasné, ale stejně tak je evidentní, že kluky práce na svébytné předělávce stoprocentně bavila.
Pokud vám chutnala první tři alba Ashes Of Ares, můžete se na ně spolehnout i v tomhle kole. Pokud jste přes jejich agresivní a útočnou hradbu dosud nepronikli, nejspíš se vám to nezdaří ani nyní. To neznamená, že by se na „New Messiah“ nenašla zajímavá porce muziky, jen musíte počítat s tím, že po hodince ve společnosti Ashes Of Ares budete mít vymlácenou díru do hlavy.
|