Vizionáři, jimž se nikdy nedostalo uznání jako mnohým z těch, které inspirovali. Stylotvůrci, jež stáli u zrodu crossover thrashe, přestože vzešli z prostředí, které s metalovými fanoušky vedlo dlouhou dobu válku. I tak můžeme začít seriál o americké skupině D.R.I., která na začátku osmdesátek platila za jedno z nejzběsilejších hudebních těles, jež přirozeně rozvinulo anarcho a hardcore punkovou vlnu, aby se od ní postupně odpoutalo a napsalo vlastní pravidla pro jeden z nejzábavnějších metalových stylů vůbec.
V té době se kapely přetahovaly o to, která z nich dokáže hrát co nejrychleji. Punková animálnost kapel The Exploited, Discharge nebo Chaos UK už nestačila, posluchači cítili, že k vybití agrese potřebují ještě hutnější koncentraci hudební energie. Právě tehdy se na britském ostrově začalo šuškat o zaoceánských spolcích Siege, Gang Green a U.S. D.R.I., které údajně hrají málo slýchanou rychlostí. Posledně jmenovaná banda vznikla v květnu roku 1982. Stalo se tak v texaském Houstonu za účasti basisty Dennise Johnsona a bicmena Ericha Brechta. Lídry kapely ale byla vždy jiná dvojka. Kytarista Pete Spike Cassidy a zpěvák Kurt Brecht (Erichův bratr) vydrželi v sestavě dodnes a jejich jména jsou s D.R.I. spjata jako klíště s houbařovou končetinou.
Nejranější hudební začátky se dají definovat slovním spojením "zvukový extrém" nebo také "bordel produkovaný imbecily", což je přibližné hodnocení, kterým mladíky počastoval Brechtovic tatík. Bylo to v době, kdy kapela hrála ve sklepě rodinného domu a jmenovala se Suburbanites. Otcova amatérská diagnóza se klukům zalíbila, a tak se naše parta hbitě přejmenovává na U.S. D.R.I., přičemž druhá část zkratky znamená "dirty rotten imbeciles" (předpona U.S. z názvu naštěstí brzo vymizela). Cíl byl jasný - hrát co nejrychlejší a zároveň nejkratší songy, aby předávaná energie na cestě k posluchačům poztrácela jenom minimum síly.
V roce 1983 kapela dělá vše proto, aby si mohla dovolit nahrát oficiální demo. Prodej garáže sice moc peněz nevynese, na pětihodinový sedánek ve studiu to ale stačí. Vzniká legendární sedmipalec, jehož tisícový náklad se brzy vyprodá a dnes je považován za raritní materiál. Následně je demo díky vyššímu rozpočtu převedeno do formy plnohodnotného debutu s titulem "Dirty Rotten LP". Vše bylo dílem velké improvizace a vyznat se v komplexní logistice a kombinacích prvního EP, resp. LP, není úplně snadné. A určitou výzvu znamená i orientace v hudebním obsahu debutové nahrávky, protože tohle je syrově maniakální nálož, kterou většina obyvatel planety nebude schopná nikdy přijmout. My ostatní (podobně postižení) ale žasneme právě nad tím, jak se tlupě amerických floutků podařilo stvořit podobně šílené dílo už v roce 1983!
Album nabídne dvacet dva songů, jeho stopáž nepřeleze sedmnáct minut a zvuk je jako z kanálu. Jsou to krátké plivance mířené přesně doprostřed ksichtu. Kdo by si ovšem myslel, že jde o prvoplánově bezduché skladby, bude mít pravdu jenom z poloviny. V songu "Sad to Be" např. nechybí dramatická změna tempa a pokus o dlouhé kytarové sólo. Jinde autoři - tedy především kytarista Spike Cassidy - zvolí baladický nájezd nebo track proloží vyhrávkami evokujícími debut Iron Maiden. Tím vším D.R.I. dokazují smysl pro ironii a nadsázku, čímž vedle stylu a krátké stopáže skladeb dávají další nevědomý základ pro crossover thrash. Zatím jenom formálně, z hudebního pohledu se prvotina D.R.I. pohybuje čistě v hardcore punkovém (a trochu noisovém) teritoriu, symbolická spojitost s metalem ale existuje, a to ve formě natlakovaně intenzivního profilu skladeb, jenž bychom mohli přirovnat k desce "Reign in Blood" od Slayer, kteří budou - společně s Metallikou - Cassidyho "na oplátku" inspirovat při přechodu na metalovější období.
Stvořit podobně divokou nahrávku bylo pořádně drzé, z dnešního pohledu ale také velmi osobité a obdivuhodné. Dílo se dočkalo několika reedicí, včetně emise nazvané "Dirty Rotten CD" (2003), u které si však fanoušci stěžují na zvuk. Dnes je prvotina Imbecilů mezi hardcore punkovou komunitou považována za kult. Nutno ovšem dodat, že termín kult nepadl v našem seriálu zdaleka naposledy, ačkoli příště už to bude platit pro trochu jinou sortu posluchačů...
|
