Unleashed si žijí ve svém světě, zakonzervováni ve své zemi Odalheim, kde svádí jednu vítěznou bitvu za druhou. Taková bublina je sice pochopitelná, ovšem během let nevyhnutelně vedla k jakési stagnaci, která je těmto Švédům vlastní dlouhou dobu. Doby, kdy s deskami „Victory“ či „Warrior“ slavili velký úspěch a dívalo se na ně jako na jednu z budoucností death metalu, jsou pryč třicet let a u Unleashed se toho po formální stránce změnilo pramálo. I sestava zůstává celou dobu neměnná a tak jediná zpráva, která fanoušky skutečně (nemile) překvapila, byla ta hovořící o úmrtí původního kytaristy Fredrika Lindgrena letos v lednu. Z toho, co vytvořil na prvních čtyřech albech kapely, jaký pro Unleashed definoval zvuk, žije kapela dosud. Jeho někdejší přínos byl srovnatelný s tím, co kapele dal frontman Johnny Hedlund, který vymyslel imaginární zem, do které zasadil bojovníky Midgadu. A takový je svět Unleashed už desetiletí, přestože původní death metal, jaký prezentují, je už hudba hlavně pro usedlé tatíky.
Dlouhá řada alb kapely se vykazovala kolísavým charakterem, neboť po zlatých a stylotvorných devadesátých letech přišel na přelomu milénia mírný pokles, a i když se nepřistoupilo na kompromisy v podobě koketérie s tehdy moderními proudy v metalové hudbě, jak to předvedli například Kataklysm, zájem fanoušků ochaboval. Nastartovala jej až výtečná deska „Odalheim“ z roku 2012, která dokázala přilákat novu vlnu příznivců a Unleashed působili jako polití živou vodou. Taková forma jim nevydržela, protože se definitivně zapouzdřili a alba z posledních let ukazují především naprostou rezignaci na jakýkoliv vývoj. Řada fanoušků na tuto hru přistoupila, ale pokud byste se jakéhokoliv z nich zeptali, zda dává přednost „Victory“ nebo například „No Sign Of Life“, odpověď by byla jasná. Takový osud by postihl i aktuální „Fire Upon Your Lands“, která se od svého předchůdce neliší.
Pokud však máte chuť na poctivý death metal, umocněný vikingskou monumentálností a výkony, které si nezadají s pětadvacetiletými borci z téže škatulky, jste v případě alba "Fire Upon Your Lands" na správném místě. Nechtějte žádný velký pokrok (či spíše vůbec žádný), nečekejte, že by kapela měla posledních třicet let otevřené obzory, protože tohle je deska, která klidně mohla vyjít v roce 1994 nebo 1996. Unleashed vás už poněkolikáté zvou na zteč, ačkoliv nové zbraně si zase nepořídili. Situaci dokáží zachránit tím, že k hudbě přistupují s velkým zápalem a nechybí jim ani potřebná energie, i když mají padesátku dávno za sebou. I riffy, které pálí dávný Lindgrenův nástupce Fredrik Folkare, ač jsou trochu fousaté, mají pořád svou sílu a ostrost a zůstávají tím, na čem Švédi dokáží postavit koncept další desky.
Je tu i několik zajímavých míst. Jako velmi sympatickou lze zmínit thrash / deathovou „Unknown Flag“ s níž kapela album uzavře, ze které je cítit hnilobná pachuť čtyřiatřicet let starého debutu „Where No Life Dwells“, tedy z doby, než se kapela stylizovala do vikingského roucha. Ve více klasickém viking / deathovém ranku se pohybují dvě nejsilnější kompozice desky „To My Only Son“, ve které probleskují i okamžiky příjemných melodií, a „A Toast To The Fallen“. Za povšimnutí stojí i hurónská „The Road To Haifa Pier“ s drtivými vokály, které jako kdyby za každou cenu chtěly demonstrovat bitevní vřavu, i „War Comes Again“ se stěžejním překotným tempo, které znovu dá přičichnout k práchnivějícím kořenům death metalového ranku. To je věc, kterou Unleashed vždy uměli.
Díky tomu všemu je „Fire Upon Your Lands“ slušná žánrová deska, víc po ní ale nechtějte. Pokud bychom odhadovali, jak dlouho dokáže její prvotní kouzlo vydržet, nevyznělo by to pro Švédy moc lichotivě. Ale tak už to u téhle kapely chodí minimálně posledních deset let a nezdá se, že by jí to nějak ubíralo síly či připravovalo o fanoušky
|
