Není to tak dlouho, co si borci z blackových Autumnfall řekli, že by mohli udělat ještě death doomovou kapelu. Vznik dua The Bleak Picture se datuje do roku 2021, kdy vyšlo EP „Song Of Longing“. Od té doby vydali ještě debutovou desku „Meaningless“ a jen rok po ní přichází s druhým albem. „Shades Of Life“ má sedm skladeb, které vám zaberou tři čtvrtě hodiny. A bude to značně pošmourná a melancholická doba, přesto plná neprvoplánových melodií.
„Plagued By Sorrow“ na nic nečeká a vhodí vás do víru doomové deprese. Střední tempo a temná atmosféra je doprovázená hlubokým growlem, což pro žánr není nic překvapivého. Daří se vybudovat určitou naléhavost a emoce, tolik nezbytné pro tento styl. „Absolution“ náladu nezmění, nahrávka pokračuje plynule dál a totéž se dá říci o dalších skladbách. Jestliže u první písně fungovala naléhavost, u dalších mizí. Kapela hraje pořád dobře, ale jako by se motala v kruhu. Sem tam se ozve koření v podobě gotiky nebo vzletnější melodie, ale jinak album jede ve stejném módu.
Jako vrchol desky by mohla sloužit desetiminutová „Silent Exit“, která nabídne zejména v počátku větší příklon k melodičnosti a na moment se vzdaluje od doomu. Je to dlouhý song, a proto se dostane na všechny tváře The Bleak Picture. Těch není moc, proto nečekejte, že by kapela začala nějak experimentovat. Přesto se jedná o nejlepší kus alba.
Závěrečná „City Of Ghosts“ disponuje nejmelancholičtější atmosférou z alba a funguje jako ideální ukončení nahrávky. Závěr desky se povedl.
„Shades Of Life“ nemá výrazné vrcholy nebo momenty, které by stály za vypíchnutí. Funguje jako celek a monument melodického doom metalu. The Bleak Picture se nesnaží o nějakou žánrovou progresi, nýbrž servírují dobře provedenou doomovou klasiku. Přesto je škoda, že deska není dynamičtější a pestřejší. „Shades Of Life“ je dobrá pro milovníky doom metalu, ale ani ti nesmí čekat zázraky. Poslouchá se to příjemně, ale v paměti mnoho nezůstane.
|