Italský hudebník Filippo Tezza je součástí řady spolků napříč několika žánry. Vsadil bych se ale, že jeho srdcovkou je power metal, jenž před časem komponoval v partě Chronosfear a který už více než deset let nabízí také v sólovém projektu Tezza F. V jeho rámci letos připravil už čtvrtou řadovku, kterou pojmenoval "Echoes from the Winter Silence" a v jejímž obsahu plynule navazuje na svá předešlá díla, včetně ještě čerstvého loňského zápisu "Key to Your Kingdom".
Album rozjíždí veselý motiv, jenž by mohl klidně figurovat na desce Alkeholu. Skladba poté vjede do speed metalových kolejí a italský mašinfíra, který je schopen všechny stroje obstarat sám (pouze obsluhu bicích svěřil počítači), míří velkou rychlostí do stanice Milénium. Právě z tohoto období Tezza čerpá nejvíc, a jelikož jeho úvodní dvě skladby hojně evokují Power Quest, je nutné se ptát, nakolik je schopen se této britské partě vyrovnat (pakliže vůbec). Odpověď není - oproti úvodní vyhrávce alba - nijak veselá. I když se ve skladbách (a to už platí pro celé dílo) sem tam objeví pěkný motiv, z komplexního pohledu chybí nosné nápady, které by desce dodaly jakoukoli přidanou hodnotu, nemluvě o nedobrém zvukovém mixu, jenž album táhne ještě o kousek níž.
Zatímco v úvodních dvou stopách si ještě zarputilí příznivci power-speedu mohou přijít na své, ve střednětempé "Darkness" už skoro není kde brát. V dalším rychlíku "One Last Sacrifice" se sice opět vyskytnou líbivé vokální linky (ačkoli v rámci techniky Ital občas zakolísá), krkolomné sólové sekvence nicméně vytváří dojem, že do nich Tezza chtěl narvat vše, co jej zrovna napadlo (skladba má naprosto zbytečných sedm a půl minut). Pořád to ale působí zajímavě proti instrumentálce "Tides of War", ve které se autorská invence nepěkně přiblížila bodu mrazu.
V "Sacred Fire" se Ital pokouší o temnější polohu, což dopadlo tak, jak to u podobných pokusů bývá (tedy veskrze špatně). Ve zbývajících skladbách se dočkáme velkorysých baladických ploch, ve kterých Tezza umí nejlépe prodat své pěvecké schopnosti. Jenže když se tak děje v rámci čtvrthodinové hudební rozprávky (navíc s podivným názvem "Winter of Souls"), v níž zároveň figurují jiné, v zásadě neorganicky usazené metalové části, zážitek zůstává tak jako tak dvojsečný. Filippo Tezza je instrumentálně nadaný řemeslník, o tom není pochyb, z pohledu komponování mu ale do vínku zase tolik dáno nebylo.
|