V případě tohoto alba u mě došlo k malému déjà vu, protože velmi podobnou desku, dokonce se stejným zpěvákem, jsem už letos jednou recenzoval. Před několika měsíci se jednalo o spolek Art Nation, nyní přišla řada na kapelu Crowne. A já teď musím doufat, že v labelu Frontiers Records nemají někde v tajné místnosti umístěn geniální počítač, který na požádání vygeneruje libovolný počet písní inkriminovaného žánru. Budeme předpokládat, že tomu tak není, a že za obsahem obou nosičů stojí jenom a pouze lidští tvůrci, protože takhle dobře umělá inteligence snad ještě skládat neumí.
Stejně, jako bylo příjemné poslouchat jarní album "The Ascendance", dělá mi radost i vnímání třetí řadovky Crowne (a to nepatřím mezi přímou cílovku). Příčiny tohoto pocitu jsou téměř shodné: chytlavá hudba tvořená mimořádnými osobnostmi, precizní kytarová a klávesová práce, ucházející míra podlézavosti, vynikající zvuk z dílny kapelníka Jony Tee, a především zpěv Saši Strandela. Švédský borec jako by už poněkolikáté vyzval na férovku Nilse Molina z Dynazty, přičemž jeho šance jsou minimálně vyrovnané. Kdyby měl tento sympatický seveřan možnost prodat svůj talent na přelomu osmdesátek minulého století, byl byl dnes pravděpodobně za vodou.
A v ideálním světě by si ovace zasloužila celá kapela, protože takhle suverénně dnes melodický modern (power) metal jen tak někdo nedělá (ehm, krom Art Nation, Dynazty a možná pár dalších). Hudba zatne jemný drápek hned na první najetí, a při dalších posleších se noří stále hlouběji. Začnou vynikat některé nejprve nesměle se tvářící refrény ("Love the Enemy"), krátká, ale brilantně vystavěná sóla ("Eye of the Oracle", "Legacy", "Hearts Collide") nebo komplexní přitažlivost "nejtemnější" skladby "Warlords of the North", se kterou vypomohl Biff Byford ze Saxon (zřejmě díky propojujícímu bicmenovi Christianu Lundqvistovi), a jež se i díky lehkému progresivnímu nádechu vskutku povedla (až máme tendenci litovat, že se v podobném duchu neodehraje více písní).
Úvodní titulka úspěšně láká na stadionově otevřený refrén a klipovka "Waiting for You" zamává na pozdrav Stratovarius. "Eye of the Oracle" přepne rejstřík kláves směrem k devadesátkovému eurodance a svižná "Timing Is Right" přihodí čistokrevné power metalové sólo. "Goodbye" používá taktiku třicet let starých ploužáků a Strandell skladbu prožívá, jako by měla potenciál vyhrát hitparádu MTV. I přes jasná pozitiva se ale mušky najdou. Pár motivů (např. u zmíněné balady) chtě nechtě připomene jiné kapely, některé plochy mají tendenci sjet k běžným "tuc tuc" halekačkám a závěrečnou "The Fall" pokazí vícehlasy. To jsou ale malé věci, které zanikají pod lehkostí povedených hudebních argumentů a jež ortodoxní fanoušci stylu absolutně řešit nemusí.
|
