Němečtí Helloween si na letošní rok pro fanoušky přichystali nejen nové studiové album "Giants & Monsters", ale zároveň v těchto dnech právě dokončují přípravy na největší turné kariéry, kterým oslaví čtyřicet let existence. Nejen o tom jsme si popovídali se zpěvákem Michaelem Kiskem a s kytaristou Michaelem Weikathem.
Nové album s názvem "Giants & Monsters" bylo vydáno 29. srpna. Jaké pocity ve vás převládají a jak jste s tímto albem s mírným odstupem času od natáčení spokojeni?
Kiske: Já jsem velmi spokojený. Oproti předchozímu albu z roku 2021 je na novince mnohem stravitelnější porce skladeb. Každá z nich má na albu své místo, a přestože je každá úplně jiná, tak dohromady tvoří jednotný celek, který by měl potěšit každého posluchače tohoto žánru. Minulé album bylo na můj vkus až příliš hutné a tvrdé. S kluky jsme se o tom ve zkušebně dlouhou dobu bavili a všichni jsme usoudili, že tohle je směr, kterým se má kapela ubírat.
Weikath: Letošní album je logickým nástupcem předchozí desky. Jen jsme si tentokrát dali mnohem více záležet na tom, aby album bylo více progresivní. Aby každá skladba dokázala fungovat zcela samostatně, ale aby zároveň tvořily dohromady celek, který dává smysl. Zjistili jsme, že méně je někdy více a proto jsme chtěli vydat desku, která bude stravitelná, a která bude bavit od začátku do konce.
Vybírali jste z více skladeb nebo jste předem věděli, které natočíte a budou součástí alba?
Kiske: Vybírali jsme přibližně z třiceti skladeb a po vzájemné diskuzi jsme na album dali třetinu z nich. Nicméně musím dodat, že zbytek písní se nám všem zamlouval natolik, že jsme se rozhodli nápady ponechat pro příští album. Během zkoušení nových skladeb jsme si ve zkušebně uvědomili, že se nám tentokrát podařilo dát dohromady opravdu silný materiál a byla by obrovská škoda, kdybychom nápady nedokončili do konečné formy.
Weikath: Vybírali jsme z mnoha písní, ale nakonec jsme usoudili, že album by mělo posluchače především bavit a ne nudit. Proto jsme nechtěli vydat zbytečně dlouhé album s patnácti písněmi, ale naopak jsme výjimečně zakotvili u číslovky deset. Přišlo nám, že každá další skladba by album mohla roztříštit a to by tak ztratilo svoji jednotnost, nápaditost a posluchače by mohlo přestat bavit. Určitě však nápady využijeme na další album.
Znamená to, že už se o dalším albu začíná debatovat?
Weikath: Špatně jsi mě pochopil. Rozhodně jsme se o dalším albu nebavili, protože to by ani nedávalo smysl. Mohu však říct, že jsme předběžně mluvili o tom, že by zbytek skladeb neměl skončit někde v koši, a že bychom je určitě měli v budoucnu natočit. A vzhledem k tomu, že nápadů máme již v tento moment více než dvacet, přípravy na další desku začnou určitě do dvou let.
Probíhalo natáčení alba "Giants & Monsters" jinak než u minulého "Helloween" z roku 2021? O názvu a obalu bylo již rozhodnuto předem nebo vše nabralo reálné obrysy až během natáčení?
Kiske: Natáčení probíhalo vlastně stejně jako minule. Jen v případě natáčení bubenických partů se Dani (Löble - bicí) s Charliem (Bauerfeind - producent) rozhodli všechno natočit ve velké aréně. Díky tomu je zvuk bicích lépe čitelný a zvukově plnější. My jsme ve studiu pěvecké party natáčeli na etapy, takže byl na všechno čas, klid a natáčení tak mělo příjemnou atmosféru.
Weikath: Původní název alba byl "Monsters" a vymyslel ho Kai (Hansen - kytary, zpěv). Všem se nám líbil a přišel nám i originální. Náhoda tomu však dala červenou a ani Andi (Deris - zpěv) z toho neměl příliš dobrý pocit. Měli jsme už připravený velmi humorný, ale zároveň velmi kontroverzní obal, který by znázorňoval, že monstrum je vlastně každý člověk. Po následných debatách jsme usoudili, že bychom se měli trochu držet při zemi a zbytečně už tak poměrně roztříštěnou společnost neprovokovat. Přidáním slova "Giants" jsme změnili i malíře a z asi deseti nápadů jsme si vybrali ten, který můžeš vidět.
Jak jste pracovali s nápady na nové album? Měli jste zásoby ze šuplíku nebo jste vybírali z toho, co jste složili v posledních letech?
Weikath:Z drtivé většiny se jedná o nové nápady, které jsme nastřádali za posledních pět let. Já skládám zpravidla doma do iPhonu a následně vše zaznamenám do konečné podoby ve svém domácím studiu. Andi zase rád skládá během turné. Zatímco my jdeme do restauračních zařízení, on leží v hotelu a skládá.
Stejně jako minule chybí nějaká tvá skladba. Nebyla inspirace nebo opět necháváš prostor ostatním?
Kiske: Mám mnoho nápadů, ale po vzájemné diskuzi jsem usoudil, že se příliš nehodí do konceptu kapely. Tvoření hudby je v mém případě zcela jiné než u kluků, a přestože mě nabádají, abych s něčím přišel, tak pokaždé cítím, že se mé nápady do kapely nehodí, a že je spíše využiji na další sólové desce. Čerpám hodně z klasického rock’n’rollu a blues.
Jak jste si rozdělili pěvecké party? Vím, že minule jste nad tím dlouze debatovali, a že vám musel pomoci producent. Bylo to letos opět těžké nebo jste našli nějaký kompromis, který vám práci ulehčil?
Kiske: Letos jsme udělali změnu v tom, že jsme všichni odzpívali kompletně celé album a následně se vybíralo, čí hlas bude ponechán. Samozřejmě se to opět neobešlo bez dlouhých a zábavných rozporů, neboť jsme na každou skladbu měli každý zcela jiný pohled. (smích) Nicméně musím s odstupem času říct, že se mi výsledek více než zamlouvá a je skvělé, že se všichni umíme domluvit tak, aby byl výsledek ke spokojenosti nás všech. Jen to zkrátka někdy trvá.
Kai Hansen má stejně jako u minulé desky opět jen velmi málo pěveckých partů. To byl záměr nebo to vyšlo náhodou?
Weikath: Kai navrhnul, že chce být pouze doprovodným vokalistou. Chce se primárně soustředit na kytarovou hru a zpěv mít jako vedlejšák. Je fakt, že kromě dema a prvního studiového alba nic dalšího nenazpíval, ale osobně si myslím, že by více jeho zpěvu desce prospělo, i když v kapele desítky let nebyl, tak je zkrátka jednou z nejdůležitějších person naší sestavy. Na druhou stranu plně respektujeme jeho názor. Na aktuální desce měl mít duet s Michim, ale nakonec jsme usoudili, že skladba zcela nezapadá do konceptu, a proto bude pravděpodobně použita na příští desce.
První singl "This is Tokyo" způsobil značné kontroverze mezi posluchači. Bylo vaším záměrem vydat tento song jako první singl?
Weikath: Andi je odkojen na poctivém hard rocku. Dodnes čerpá ze Scorpions, Kiss, Deep Purple nebo Whitesnake, a to se chtě nechtě musí ukázat i na jeho nápadech. Věděli jsme, že na singl budou reakce spíše smíšené, ale podle mě se jedná o poctivý hard rockový song jako "If I Could Fly", “Hey, Lord” nebo "As Long is A Fall". Nevidím v tom sebemenší problém a sám jsem velmi stál o to, aby píseň byla součástí desky.
Druhý singl “A Little Is a Little So Much” je stadiónová hitovka, která má velice chytlavý refrén a k tomu i veselý videoklip. K dokonalosti jí chybí jediné - kytary.
Weikath: Pokud bys píseň poslouchal pořádně, tak si kytar samozřejmě všimneš. Pravdou je, že jsou zkreslené, aby píseň mohla být přístupnější většímu spektru posluchačů. Asi tě nepřekvapí, že jejím autorem je opět Andi, neboť jsou v ní slyšet vlivy Scorpions nebo třeba Def Leppard. Je nám jasné, že skladba vzbudí menší kontroverze, ale skutečný posluchač Helloween moc dobře ví, že nejsme jen zarytá power metalová kapela, ale už od osmdesátých let se reprezentujeme místy až hard rockovými skladbami. Nebýt hitů “I Want Out”, “Future World” nebo “Dr. Stein”, tak dnes nejsme tam, kde jsme.
Kiske: Mám tu píseň moc rád a natáčení klipu jsme si užili. Je třeba to brát s nadsázkou a humorem. Věřím, že v drtivé většině jsou naši posluchači velice ohleduplní a dokáží rozpoznat kvalitní skladbu, nehledě na to, zda je heavy metalová, hard rocková nebo speedová.
Konečně máte na albu baladu, která na minulé desce velmi chyběla. Bylo od začátku jasné, že “Into the Sun” bude součástí desky nebo byste byli schopni vydat i tohle album bez pomalé skladby?
Kiske: “Into the Sun” je nádherná píseň od Andiho, kterou jsme měli původně nachystanou již na minulé album. V té době však ještě nebyla dokončena a všichni jsme cítili, že jí něco chybí. Tentokrát se změnily aranže a výsledek je pro mě nad očekávání skvělý.
“Into the Sun” působí jako následovník “Forever & One (Neverland)”. Cítíte to také tak?”
Kiske: Bezpochyby. Už při turné v roce 2017 jsem si nesmírně užíval ovace publika při této skladbě a musím uznat, že ji miluju, a že jsem šťastný, že ji zpíváme s Andim společně. A podobný pocit mám i u “Into the Sun”, která má velmi podobný feeling, ale přitom žije vlastním životem. Zajímavostí je, že skladba byla původně se zcela jiným textem, který se zaměřoval na vzdálené vztahy. Podobnost s “Forever & One” byla tak ještě větší a právě z toho důvodu Andi zvolil jiné téma.
“Universe (Gravity for Hearts)” mě svojí energií uzemnila. Zejména pěvecká část uprostřed skladby, kterou zpíváš s Kaiem Hansenem, je dechberoucí. Jaké dojmy máš z písně ty?
Kiske: Tohle je skladba, která plně charakterizuje náš styl. Silná melodie, svižné tempo a časté změny nálad. Sascha (Gerstner - kytary) je nejen grandiózní kytarista, ale také skladatel. Složil skladbu, která je esencí toho, o čem Helloween jsou. Já si její poslech velmi užívám a souhlasím, že mezihra je vážně skvělá.
V případě této skladby nemohu nezmínit tvůj hlas. Přestože roky plynou, je stále v neuvěřitelné formě. Staráš se nějak o něj a jak to zvládáš při dlouhých turné?
Kiske: Děkuji moc za tvá slova. O hlas se s přibývajícím věkem snažím starat tak, abych zvládl náročná turné. Naštěstí nejsem jediným zpěvákem kapely, takže občasné pauzy při koncertech jsou nesmírně příjemnou pomocí. Naučil jsem se hlas využívat tak, abych mohl zpívat energicky, ale abych ho zároveň zcela nevytížil. Do toho se snažím žít zdravě, a přestože jsem za poslední půlrok zase nabral, do začátku turné se dám fyzicky do pořádku tak, abych mohl podat stoprocentní výkon a nedělal klukům ostudu. Jsem si vědom, že hlasivky jsou sval, který věkem chřadne, ale musím říct, že aktuálně se cítím stále ve skvělé formě a zpívání si stále užívám.
Závěrečná “Majestic” z pera Kaie Hansena je na půli cesty k tomu, aby se zařadila mezi epické hymny typu “Skyfall”, “Halloween” nebo třeba “The Dark Ride”. Přemýšleli jste při jejím natáčení, zda by se měla vyrovnat těmto hudebním eposům?
Weikath: Rozumím správně, že se ti skladba nelíbí? Při natáčení “Majestic” jsme nepřemýšleli, zda se má vyrovnat jiným skladbám našeho repertoáru. Skladba se nám od začátku líbila a po jejím nahrání nám došlo, že by se hodila na závěr desky. Nic více jsme nekalkulovali, protože kapela s ní byla spokojená.
Nemyslel jsem, že je skladba “Majestic” špatná, ale že jí chybí výraznější refrén a silnější momenty překvapení. Stále ve mně hlodá pocit, že když se konečně rozjede, tak končí.
Weikath: Ale to, že se to nelíbí tobě, neznamená, že se to nelíbí všem ostatním. “Majestic” je v této formě za nás v pořádku a i dle reakcí fanoušků to vypadá, že patří mezi lepší skladby alba. Pokud se nelíbí tobě, tak s tím bohužel nic neuděláme.
S tím se pojí i album. Během prvního poslechu u mě zavládlo zklamání, do alba jsem se musel víceméně prokousávat, abych jeho kvality objevil. Setkali jste se už s tímto názorem nebo jsem také jediný?
Weikath: S tím se pojí to, co jsem říkal na začátku. Chtěli jsme, aby album bylo stravitelnější a zábavnější. Díky častým změnám tempa jednotlivých skladeb je album velmi různorodé a díky kratším stopážím jednotlivých skladeb může album na někoho působit obyčejně. Nejsi první, kdo mi to říká, ale jsem rád, že album i v tvém případě uzrálo, a že jsi objevil jeho sílu.
Na letošní rok chystáte obrovské turné k výročí čtyřiceti let od svého založení. K tomu máte i nové studiové album. Můžete naznačit, co mohou fanoušci na koncertech očekávat?
Weikath: Na podzim vyrážíme na největší turné v historii kapely, které potrvá až do konce příštího roku. Tím bych rád ubezpečil fanoušky ze severní i jižní Ameriky, kteří se obávají, že bychom s nimi naše výročí nechtěli oslavit. Kromě Ruska a Ukrajiny zavítáme teoreticky do celého světa a na každém koncertě budeme mít jako support kapelu Beast in Black.
Kiske: Každý koncert bude mít přibližně dvě až dvě a půl hodiny. Z nového alba určitě zazní minimálně čtyři skladby a zbytek playlistu se bude skládat ze skladeb v rámci celé historie kapely. Mohu nastínit, že jsme velmi přemýšleli nad tím, jak potěšit fanoušky, kteří na nás chodí pravidelně a rozhodli jsme se opět zabrouzdat ke skladbám, které dlouho naživo nezazněly. Vzhledem k tomu, že čas není nafukovací, některé kousky budou součástí tzv. medley, které tentokrát nebude mít na starosti jen Kai, ale i já s Andim. V plánu je i speciální akustické medley, ve kterém by zaznělo několik balad a následně by se vše propojilo s “Into the Sun”. Nechte se překvapit.
Dostane se i na skladby z Derisovy éry? Živé provedení by si mnoho skladeb zasloužilo.
Weikath: Playlist je vždy nesmírně citlivé téma na dlouhou diskuzi. Mnohokrát jsme zkoušeli přidat jiné skladby než jsou naše stěžejní hity a skladby z nového alba, což můžeš slyšet i na našich posledních koncertních albech. Vždy se to setkalo s tím, že publikum mírně ochladlo. Za posledních patnáct let jsme hráli například “Falling Higher”, “Step Out of Hell”, “Kids of the Century” nebo “Save Us”, a pokaždé jsme si všimli, že na ně reaguje pouze menší část fanoušků. Poté jsme spustili “Power”, “Future World” nebo “Perfect Gentleman” a zase bouřily celé haly. Nicméně i na budoucím turné jsme zvolili hned několik skladeb, které jsme buďto nikdy anebo opravdu dlouho nehráli. Za všechny mohu zmínit “Hell Was Made in Heaven”, kterou už ve zkušebně pilně cvičíme.
Jak to vypadá s tvým novým sólovým albem, o kterém se už mnoho let mluví? Je něco v plánu nebo to zatím zůstává pod pokličkou? Také se hodně mluví o albu cover verzí skladeb Elvise Presleyho.
Kiske: O sólovém albu přemýšlím už více než deset let, ale vzhledem k mému vytížení s kapelou nemám energii a čas, abych se plánům na vlastní desku věnoval tak, jak bych chtěl. Za poslední roky jsem si našel čas pouze na několik duetů u Tobiho projektu Avantasia, Michaela Schenkera nebo Udo Dirkschneidera. Nicméně tohle jsou aktivity, které mi zaberou jen několik hodin. Práce na vlastní desce je běh na dlouhou trať. Vím, že jednou bude, ale aktuálně nedokážu zmínit přesné datum. V případě zpracování skladeb od Elvise Presleyho - to byl pouze nápad, který zatím zůstal jen ve formě nápadu. Je známo, že Elvise nadevše zbožňuji, ale zatím jsem neuvažoval o tom, že bych album cover verzí vydal.
Dodnes mě zajímá, proč jste v roce 2005 nazvali studiové album “Keeper of the Seven Keys - The Legacy”, když v kapele chyběl jak Kai Hansen, tak Michael Kiske a navíc ani nebylo žádné výročí.
Weikath: Na tuhle otázku jsme odpovídali mnohokrát, takže jsi zřejmě jen špatně hledal. Po ustálení sestavy jsme chtěli přijít s deskou, která by světu sdělila, že Helloween jsou stále tady, a že je třeba s nimi počítat. Při skládání jsme vytvořili dvě dlouhé skladby, které zněly jak z dob “Keeperů” a kapela si uvědomila, že tento název bude ideální nejen proto, že bude korespondovat s obsahem, který byl rozdělen na dvě CD, ale že se také zvedne zájem. Byli jsme si natolik jistí kvalitou materiálu, že jsme ani na chvíli nepochybovali o tom, že vydáme tzv. odkaz legendárních “Keeperů”.
Pánové, děkuji vám za váš čas a budu se na vás spolu s ostatními fanoušky moc těšit 24. října ve vyprodané O2 aréně u nás v Praze.
Kiske: I já moc děkuji a mohu mluvit za celou kapelu, že se do Prahy také moc těšíme. Je to asi největší hala v České republice a nám se jí podařilo vyprodat jako jednu z prvních zastávek našeho turné, což nás nesmírně potěšilo. Těšíme se!
Weikath: Také díky. Už je takovým zvykem, že naše koncerty v České republice jsou pokaždé buď vyprodané nebo téměř zcela zaplněné, což nás nesmírně těší. A letošní zájem o lístky na naše koncerty je důkazem toho, že naše práce pořád lidi baví a to nás naplňuje optimismem a touhou být ještě lepší. Díky!
|
