Když se před dvěma lety bratři Wirmanové spojili se zpěvákem a kytaristou Ensiferum Petrim Lindroosem, oživili projekt Warmen a vypustili album „Here For None“, měli fanoušci Children of Bodom důvod k radosti. Nahrávka přímo navazovala na odkaz bodomských dětiček (se kterými je kariéra Janneho, a částečně i jeho bráchy Anttiho, neodmyslitelně spjata), pyšnila se kvalitními písněmi a Petri Lindroos působil jako věrná kopie Alexiho Laiha. S novinkou „Band of Brothers“ je těch důvodů k radosti o poznání méně, a to i přesto, že se dva ze tří zásadních atributů předešlého alba podařilo zachovat. Warmen stále ctí odkaz Children of Bodom a Petri Lindroos znovu odvádí skvělou vokální práci, ale kvalita materiálu šla strmě dolů.
Výrazných klávesových melodií, tedy jednoho ze základních charakteristických znaků hudby Warmen, nabízí novinka ve srovnání s předešlou fošnou výrazně méně. Dopředu se derou kytary a thrash metalové postupy, jenže ty v důsledku absence nápaditých riffů nemají takový tah na branku a novinka místy působí fádně. Jestliže předešlé album odkazovalo na nejsilnější období Children of Bodom z přelomu milénia, „Kapela bratrů“ dává vzpomenout hlavně na alba „Blooddrunk“ a „Relentless Reckless Forever“, tedy na počiny, které velká část příznivců finské ikony považuje za nejméně zdařilé.
Pár světlých chvilek nahrávka nabídne. Patří k nim uvolněná „When Doves Cry Blood“, ve které si černobílých klapek užijeme do sytosti (škoda, že další skladba podobného ražení se už na desce nevyskytuje), singlovka „Nine Lives“ a dva svižné kousky „Kingdom of Rust“ a „Untouched“ s typicky bodomovskou melodikou. Z šedi průměru ještě vybočuje nezvykle progresivní „One More Year“ a závěrečná výpůjčka od krajanů Stratovarius „The Kiss of Judas“, která ovšem postrádá sílu a energii originálu.
Je chvályhodné, že i po druhé se parta okolo Janneho Wirmana hrdě hlásí k odkazu Children of Bodom, ovšem ve srovnání s dva roky starým počinem je novinka „Band of Brothers“ zklamání. Skvělé instrumentální výkony, bezchybný Petri Lindroos a pár povedených refrénů s výrazným klávesovým motivem fanoušky částečně uspokojí, ale nic to nemění na tom, že se od Warmen čekalo víc.
|
