Předešlé album švédského hudebníka Andréeho Theandera mě nejprve nalákalo na obalový motiv, abych posléze zjistil, že i muzika, pohybující se kolem žánru melodického rocku, oplývá svým nesporným kouzlem. Novinka "Chaos, Dreams & Love", která vychází po dlouhých devíti letech, opět rozproudila nával instantních sympatií, a tentokrát už první vějičkou byla hudba, konkrétně poslech singlovky a shodou okolností také úvodní skladby celé nahrávky. "The Pursuit of Serenity" je hit vykrojený z vaty, jenž suverénním způsobem poráží na lopatky většinu současných skladatelů příslušného stylu. A nutno dodat, že takovými písněmi je třetí album projektu The Theander Expression doslova narváno!
Andrée je vskutku nadaný autor, multiinstrumentalista (krom bicích si vše nahrál sám) a rovněž - což je neméně důležité - schopný manažer. Krom zajištění dokonalého zvuku obstaral prvotřídní pěveckou sestavu, která z alba "Chaos, Dreams & Love" dělá něco jako malou rockovou / AOR operu. Osobně kvituji především angažování Chandlera Morgena (ex-Outloud), v jehož hlase je zakódováno cosi extrémně přitažlivého. Důkazem je nejen zmíněný singl, ale i navazující "Too Many Miles, Too Little Time" s dalším chytlavým refrénem a zářivě vyšperkovaným sólem. Rámec dotyčné písně uhýbá od čistokrevného melodického rocku na blues rockové území, což je strategie, se kterou tentokrát Theander nešetřil. Tím sice vnáší do drážek studiové novinky potenciálně vítanou variabilitu, já osobně bych se ale bez prvků jižanského rocku v klidu obešel.
V příspěvku "Im Moving On (Like You)" se představí zpěvák Andrew Freeman (Last in Line), a v navazující skladbě "Out in the Cold" zapěje šéf kapely. Nahrávka tím nabírá vokální pestrost, přičemž autorská úroveň zůstává neměnná. "Here and Now" nás přesouvá na americký venkov a zpěvák Christoffer Särnefält, jenž se představil už na předešlém Theanderově počinu, k tomu dodává adekvátní tenorový doprovod. Instrumentálka "A New Strange Kind of Emotion" si většinu času chystá půdu pro sólové vyvrcholení, které je velkolepé, cesta k němu ale mohla být o chloupek schůdnější.
Švédský autor je nejsilnější v budování nekomplikovaných, avšak umělecky velmi hodnotných melodických tvarů, jak potvrdí také zbývající obsah díla, ze kterého se jenom těžko vybírá nejlepší kousek. Má to být "Did You Ever Intent to Stay?" s dalším stylově provzdušněným chorusem, akusticky křehká pocitovka "You Left in the Middle of the Night" (obě s Augustem Rauerem za mikrofonem), nebo závěrečná titulka s hrdlem Christiana Erikssona (ex-Twilight Force), jež se vrací k maximální hitovosti úvodní skladby? Tohle si musí rozhodnout každý sám, nicméně klidně se vsadím, že posluchači melodického rocku nebudou za favority volit jednotlivé skladby, ale album jako takové, v celé své tvůrčí rozmanitosti a neodolatelné harmonické kráse.
|