V klubu SaSaZu u Holešovické tržnice jsem dosud nikdy nebyl. Sál s poměrně velkou kapacitou mě nalákal na další ročník festivalu Ultima Ratio Fest. SaSaZu dokáže pojmout i dva tisíce lidí, ale do této mety bylo první říjnové pondělí hodně daleko. Na návštěvu, která se sešla, by stačilo například i MeetFactory. Nicméně několik stovek fanoušků se mělo na co těšit a protože nebylo narváno, bylo vše daleko víc na pohodu.
Line-up čítal čtyři jména a všechna slibovala zajímavý poslech i podívanou. Každá kapela jiná, ale celkově velmi dobře poskládaná sestava. První zahráli dánští Iotunn. Jednalo se o překvapivě melancholický začátek akce. Většinou začíná někdo, kdo to pořádně nakopne, ale Iotunn na to šli pomalu. Jejich progresivní death metal byl poměrně výrazně nasycen doomem a nechyběly mu výrazné melodie. Zpěvák zaujal velmi jistým a silným čistým zpěvem, nejednalo se však o Jóna, ale o koncertní záskok v podobě Mortena Beringa Brylda, jnž disponoval zajímavým stojanem na mikrofon, který měl v sobě zabudované světlo. Ač byla hudba zpočátku velmi klidná až zádumčivá, postupně se rozvíjela, až kulminovala v death metal a Morten přehodil na growl. Kapela dostala prostor jen na půl hodiny, a proto stihla pouhé tři songy. Příjemný rozjezd večera.
Druhá banda byla úplně z jiného těsta. Equlibrium z Německa přivezli moderní pojetí metalu s prvky folku. Dřív měla skupina měla v tvorbě folku víc, ale postupem let přidávala větší podíl metalcoru. Equilibrium v posledních letech prošli bouřlivou změnou sestavy. Odešli prakticky všichni zpěváci (v kapele zpívalo více lidí) a nováček Fabi je pořádný řvoun. Equilibrium zahráli několik nových songů a pár starších. Všechno byly řádně energické nálože, při kterých se Fabi vyřádil. Jeho projev na pódiu byl ukázkový, byl neustále v pohybu, burcoval publikum a působil neúnavně, ale po dobu celého setu i trochu jednotvárně. Atmosféra byla výborná a lidé si vystoupení užívali. kapela v nových skladbách ukázala, že se chce držet moderního směřování, ale nechce úplně zanevřít na folkové elementy, ačkoliv jsou už více upozaděné.
Po svižném nářezu byl čas na něco z úplně jiného stylu. Hodina času patřila švédským Soen, které předcházela pověst takřka kultovní kapely. Soen, v jejichž řadách je i bývalý bubeník slovutných Opeth Martin Lopéz, byli nejjemnější kapelou večera, ale také nejmelodičtější. Jejich hudba mnohdy vychází z hard rocku, ale nechybí ani prvky alternativního metalu a dalších hudebních odstínů prog metalu. Kapela hrála parádně a všemu šéfoval suverénním výkonem zpěvák Joel Ekelöf, jehož čistý zpěv měl výšky, sílu i emoce. Clkově to byl večer výrazných frontmanů, kteří to s publikem dobře umějí. Soen hráli především z poslední řadovky „Memorial“, ačkoliv už chystají album nové. Vizuálně se pracovalo s hrou světel, například když světla svítila za zadní plachtou nebo když před „Unbreakable“ zářila drobná světýlka do zvuku samopalů, na chvilku se scéna proměnila v děsivé bojiště a Joel mával černou vlajkou, aby podpořil atmosféru zmaru. Byl to však jen případ jedné skladby, jinak set Soen působil pozitivně a bylo znát, že publikum je s výkonem kapely více než spokojeno. Soen předvedli skvělé vystoupení.
Headlinerem večera byli Dark Tranqullity. Legendy melodického death metalu k nám poslední dobou jezdí poměrně často, hlavním lákadlem tak byl velmi zajímavý setlist. Ten byl rozdělen na tři části, přičemž první oslavovala třicet let od vydání přelomové desky „The Gallery“. Scéna měla old school výzdobu, nic moderního, ale tradiční velká plachta za zády kapely, kouř a základní světla. Zazněla tutovka „Punish My Heaven“, „Lethe“ a také další tři songy ze zmíněného alba. Kapela hrála od začátku na plné pecky, totéž platilo i o zvuku, který působil značně přepáleně. Trochu déle se rozehříval zpěvák Mikael, protože první dva songy neměl úplně ideální hlas. To se poté změnilo a podal skvělý výkon jako vždy. Druhá porce pěti skladeb patřila dvacetiletému výročí alba „Character“. Bylo znát, jak se skupina vyvinula a že především klávesy a samply začaly patřit naplno do jejího projevu. Parádní fofr v podobě „The New Build“ nebo lehké zpomalení v „My Negation“ byly parádní záležitosti. Pódium změnilo plachtu a také jsme mohli vidět i modernější efekty, jako promítání videí na plachtu a lepší světla. Kapela působila dynamicky a Miakel jako vždy šířil dobrou náladu. Rovněž publikum bylo čím dál živější, ačkoliv zpočátku to tak nemuselo vypadat. Poslední třetina show byla výběrem několika songů z poslední desky, hitu „Atoma“ a dvou klasických pecek z „Fiction“ – „Terminus“ a „Misery´s Crown“. Kapela rozdávala radost a nebyl problém věřit, že ji hraní opravdu baví. Je jen škoda, že zvuk nebyl lépe pořešen, předchozí kapely na tom byly lépe.
Setlist :Punish My Heaven, Edenspring, Lethe, The Emptiness From Which I Fed, The Dividing Line, The New Build, The Endless Feed, Through Smudged Lenses, My Negation, Lost to Apathy, Not Nothing, Atoma, Unforgivable, Terminus (Where Death Is Most Alive), Misery´s Crown
Ultima Ratio Fest 2025 se povedl. Mohl být v menších prostorech, mohl mít lepší zvuk, jinak šlo ale o velmi povedenou akci, která udělala radost stovkám fanoušků.
|
