Jmenovat se Van Halen zaručuje na rockové scéně pozornost nejvyšší. I proto každou desku, kterou syn zesnulého kytarového génia Eddieho Van Halena Wolfgang vydá, provází zájem veřejnosti i hudebních periodik, přestože Wolfgang po otci podědil zejména instrumentální zručnost a jeho nos na nadžánrové hity zůstává zatím nevyvinut. Je však i skvělý zpěvák a obratný skladatel, a proto jeho alba mají nadprůměrnou hodnotu, jakkoliv se jim do mainstreamových vod nedaří úplně proniknout. Wolfgang ke své tvorbě chytře využívá název původní kapely otce Mammoth, odkud nyní škrtl své iniciály, skrze které si jej běžní konzumenti stejně nespojovali se slavným příjmením. A natvrdo využít značku Van Halen se mu přece jen nechtělo, protože po vykročení ze stínu slavného otce Wolfgang až bytostně touží. Dosud se mu to zcela nepovedlo a nestane se tak ani nyní, ačkoliv materiál na desce „The End“ patří v rockovém ranku pro letošní rok k tomu lepšímu.

Proč Wolfgang nazval desku „The End“ zatím uspokojivě nevysvětlil, ale úvahy, že by se jejím prostřednictvím mohl loučit s kariérou, jsou scestné. Je mu jen lehce přes třicet a jeho kredit na hudební scéně stoupá. Pro zasvěcené je nositelem tradic otce, což je z jeho kytarové hry znát, a jeho tvorba, ač je stylově zaměřená trochu jinak, může místy Van Halen evokovat. Na Wolfgangovi je znát, že je dítětem devadesátých let a že tehdejší vliv rockové alternativy a grunge je v něm pevně zakořeněný. Jeho tvorba nejede v duchu Nirvany nebo Pearl Jam, ale jisté spojnice se Soundgarden či Foo Fighters v ní lze vypozorovat docela lehce. A to i na novince, která přes neradostný název má v sobě kus pozitivního přístupu a mladickou hravost. A to je aspekt, jenž je na ní pravděpodobně nejlepší.

Novinka ukazuje Wolfganga jako vyspělého umělce, který umí tvořit, zpívat a velmi přesvědčivě ovládat všechny potřebné hudební nástroje. Ukazuje jej také jako člověka, který nad skladbami přemýšlí, a proto spojení dvou úvodních věcí, energické a líbivější „One Of A Kind“ a tvrdé „Really I Want“, je velmi návykové, a ukazuje, že mladý hudebník jde krůček po krůčku za cílem vytvořit velkou a nadčasovou rockovou desku. Tou „The End“ není, protože k nadčasovosti jí chybí více melodicky dokonalých skladeb, hitů, jaké se mladý Van Halen ještě úplně psát nenaučil. Kvůli tomu, a v zásadě díky podobnému tempu skladeb, zůstává album znovu pod vrcholem, ačkoliv v rámci Mammoth můžeme hovořit pravděpodobně o nejlepším díle.

Výrazně na něm zaujme skladba „Happy“, která dost dluží devadesátkové melancholii, což se projevuje zejména v refrénu, jenž má dost společného s klasickou érou Alice In Chains. Duch tehdejší doby má i „Selfish“, působící lehce chaotickým dojmem, přestože má Wolfgang vše pod kontrolou a zmatečnost je pouze zamýšleným efektem. Nejvíce přesvědčivé je, když se pustí do líbivějších melodičtějších věcí, v nich může vyniknout důraz na hru s melodiemi. Proto kromě úvodní „One Of A Kind“ nejvíce zaujme titulní „The End“, „Something New“ a závěrečná „All In Good Time“. Té se nepodařilo navázat na hitovou „Think It Over“ z debutu „Mammoth WVH“, ale přesto jde o skladbu, v jejíž melodičnosti a přitažlivosti se projevují rodinné tradice, protože dokáže evokovat éru Van Halen z doby, kdy v jejich čele stál Sammy Hagar.

Wolfgang Van Halen je na vrcholu sil. Tvoří dobré žánrové desky, ukazuje, že podědil správné geny a na rozdíl od otce je velice zdatným zpěvákem s patřičným rozsahem a dobrou barvou hlasu. Jen mu pořád chybí něco, co by jej postrčilo do první ligy. Ještě má ale několik let na to, aby se tam dokázal dostat.

www.mammoth.band

YouTube ukázka - The End

Seznam skladeb:
1. One Of A Kind
2. The End
3. Same Old Song
4. The Spell
5. I Really Wanna
6. Happy
7. Better Off
8. Something New
9. Selfish
10. All In Good Time

Sestava:
Wolfgang Van Halen - zpěv, kytara, baskytara, klávesy, bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 39:09
Label: BMG
Země: USA
Žánr: hard rock

Diskografie:
2021 - Mammoth WVH
2023 - Mammoth II
2025 - The End

Související články

Foto: archiv umělce