Původně italským Hell In The Club se na podkladě šesti alb, která stvořili během prvních patnácti let svojí kariéry nedá upřít, že mají hard rock v krvi. S vydáním sedmého alba „Joker In The Pack“ se k téhle vlastnosti, která je neopustila (na rozdíl od zásadní postavy kapely), dá přidat, že mají i smysl pro humor – v momentě, kdy ze sestavy vypadl křikloun Damna z Elvenking (byť k tomu nedošlo ve zlém, jeho kroku se úplně nedivím, po předchozím albu „F.U.B.A.R.“ začínalo být znát, že kapela trochu ztrácí entuziasmus a potřebuje nakopnout) a nahradila jej švédská fešanda Terese Persson, dát albu název „Joker In The Pack“ trochu zavání potměšilým mrknutím směrem k Damnovi. Z hlediska marketingového věřím tomu, že pozornost řady fanoušků přitáhla možnost zkoumat, jestli Tezzi bude novým žolíkem v sestavě.

Chcete-li přímé srovnání, ideálně poslouží singl „The King“, jenž se objevil na albu „F.U.B.A.R.“, byl první nahrávkou, kterou kapela vypustila s Tezzi v sestavě, a dohledat lze i záznam z koncertu, na kterém si jej dvojice Tezzi - Damna zazpívala společně. Závěr je jednoduchý, Tezzi je velmi dobrá volba a o titul žolíka ji nepřipraví bruska, kterou má v hrdle, ale část materiálu, který dostala k dispozici. Hell In The Club jsou totiž na „Joker In The Pack“ v trošku schizofrenní pozici – na jedné straně se jim podařilo v živěji znějících skladbách dokonale vzkřísit nadšení a bezprostřednost, která sálaly z raných alb, na straně druhé se při o něco hlubším ponoru do historie dostávají do jakési profesorské polohy a v těch chvílích zní jako tuctová kapela, které sice hard rock koluje v krvi, ale chybí jí šťáva, jež by ji vytáhla z davu.

Hlavní trumf Hell In The Club vytáhnou v úvodu. „The Devil Won`t Forget Me“ v sobě má potenciál podmanit si stadion. Nabroušený riff, průrazná rytmika, smyslný, ostrý a ideálně nadrzlý ženský hlas, skákací refrén, to je kombinace, u které zaplesá srdce nejen dávných příznivců kapely, ale jakéhokoliv příznivce melodického hard rocku (a zpochybňovat to určitou žánrovou klišovitostí je zbytečné, tak k tomu patří). Je škoda, že se na desku nedostal osobní Tezzin debut v rámci diskografie, skladba „Carolina Reaper“, která by společně s ideální spoluprací sborů a sólového zpěvu v chytlavém refrénu zpočátku tajemnější „Fairytale“, s ultra pozitivní „Magnetars“, ze které vykukuje živočišnost Vixen, či se strhujícím finále „When the Veil of Night Falls“ tvořila páteř nejpřitažlivějších momentů alba. Nadšení z nich trochu tlumí (vyjměte z tohoto konstatování dobře vypjatý vokál) zejména akustickou kytarou uvedená syrovější „Pretty Little Freak Show“ a těžkopádná „Out In The Distance“, ale není to nic, co by úroveň alba srazilo na úroveň (pořád ještě dobré) „F.U.B.A.R.“

Zlomový okamžik ve své historii zvládli Hell In The Club s jistotou a grácií, budoucnost i bez Damny vypadá hodně nadějně.

www.hellintheclub.com

YouTube ukázka - The Devil Won`t Forget Me

Seznam skladeb:
1. The Devil Won`t Forget Me
2. New Desire
3. Dirty Love
4. Robert the Doll
5. Fairytale
6. The Ocean
7. Magnetars
8. Pretty Little Freak Sho
9. Out in the Distance
10. When the Veil of Night Falls

Sestava:
Terese Persson - zpěv
Andrea Piccardi - kytara
Andrea Buratto - baskytara
Marco Lazzarini – bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 39:05
Label: Frontiers Music
Země: Itálie

Diskografie:
2011 – Let The Games Begin
2014 – Devil On My Shoulder
2016 – Shadow Of The Monster
2017 – See You On The Dark Side
2020 - Hell Of Fame
2023 – F.U.B.A.R.
2025 – Joker In The Pack

Související články

Foto: archiv kapely