Poslech třetího alba finských Frozen Land v mém případě připomínal loupání vařeného vejce. Původní stav, který symbolizoval pevnou uzavřenost - možná natvrdlost -, jež zapřičinila nevalná zkušenost s prvními dvěma nahrávkami, byl jemně naťuknut úvodním poslechem. Následné pokusy už měly daleko razantnější efekt, způsobovaly stále větší odlupování skořápky a nakonec kompletní obnažení kulatého vnitřku (provinile se culící hlavy). Finům se podařilo můj zabejčený postoj rozložit a vcelku povedeným albem změnit původní názor.
Ne, nebudu z novinky Zamrzlé země dělat kandidáta na desku roku. Stále jsou přítomny slabiny, jako je zpěv Tony Meloniho nebo podobnost se Stratovarius. Obě kategorie jsou ale tentokrát vyváženy zásadními polehčujícími okolnostmi - finský frontman je vedle několika podivných vokálních pasáží schopen přepnout do atraktivních poloh, včetně výšek, ve kterých zní málem jako Michael Kiske. Také podobnost se Stratovarius byla - opět na pár výjimek - zredukována do přijatelných mezí, ve kterých lze mluvit spíše o inspiraci, nežli o chladnokrevném vykrádání. Kritické rýpance, jimiž byly předchozí dvě recenze provrtány jako hovězí zadní špekem, tedy v případě desky "Icemelter" nejsou na místě.
Album je kompaktně semknuté a funguje především jako celek, z něhož přirozeně vystupují nosné tmelící nápady. "The Carrier" přijde s libozvučně kroucenou melodií, sborovým refrénem a hravě rozmanitým sólem (včetně krátkodobého vnesení ostrých riffů), což je hodnota obecně platná pro většinu nových skladeb. V refrénu krkolomně nazvané písně "Chosen, Corrupt and Cancerous" zpěvák vystoupá do žádostivých výšek (viz zmínka o Kiskem) a kapela ve spojitosti s (celkově příjemně protežovaným) speedovým základem servíruje další žánrovou chuťovku. "Haunted" osvěží neoklasicky odstíněné sólo nebo vrstvené zpěvy a závěrečná "Black Domina" zkompletuje bezmála čtyřicetiminutový hudební děj povedeným vypíchnutím všech zmíněných předností.
A tak můžeme album "Icemelter" označit v dobrém slova smyslu jako typický produkt finského power metalu, což v případě předešlých dvou zápisů nebylo možné (pokud bychom nechtěli inkriminovaný subžánr urazit). Frozen Land nabízí sympatickou variantu na odkaz tradičních Stratovarius (potažmo Dreamtale, Excalion, Twilightning...) a zůstávají přitom dostatečně sví a zábavní. Zázraky se holt pořád dějí.
|
