Prý se debut Need2Destroy s názvem „Show“, který vyšel před šesti lety, stal nejposlouchanějším albem roku v žánru crossover / groove metalu. Půjdeme-li bádat po tom, jak by měla vypadat lekce ze široce roztažených žánrových mantinelů, mezinárodní čtveřice se sídlem v Německu a její novinka „Anti“ by mohla být brána jako dobrá výuková lekce. Míchání metalu, thrash metalu, alternativy, punkových i noise segmentů jí nedělá problém, takže se celkem plynule a bez zádrhelů pohybuje od rozvážných pasáží k zběsilé agresivitě a zase zpátky, a důraz přitom klade na důkladně rozhoupaný spodek.

I přes to, že jde o poměrně různorodou směsku, lze ji celkem snadno charakterizovat pomocí několika zásadních elementů – uřvaně uštěkaný vokál Diega Carabajala, jenž svá nekompromisní sdělení (hlavním tématem by měla být výzva k rozchodu se starými normami a přijetí něčeho nového) chrlí (patrně) ve španělštině, nijak složitá, přitom poměrně technická, hutná muzika, z níž má tendence občas vystupovat baskytara (není náhoda, že finální tečka nese název „Bass Interlude“), která když se urve ze řetězu, a stává se to poměrně často, patří k těm, jež nebere ohledy napravo, nalevo a valí nekompromisně vpřed.

Pomineme-li závěrečný basový kraťas, najde se ještě jedna kompozice, zcela vymykající se jinak obvyklému schématu. V „El Cielo“ se ani na moment nezrychlí, hlavní kouzlo vnese cello, propletené s akustickou kytarou, a Diego, kterému se zalíbí v hlubší poloze, ukáže, že je pro Need2Destroy přece jen lepší, když většinu času neurvale silově řve, než aby se pouštěl do emotivnějších poloh. Je mi trochu záhadou, proč dvě výjimky kapela strčila za sebe, kdyby s nimi naředila předchozí agresivní vybíjenou, před kterou není úniku, což v konečném součtu (neb zásadních motivů se moc nenajde, takže primární cíl je patrně být zlý) působí sice velmi energicky, ale časem poměrně otravně. Toto tvrzení se opírá zejména o „Voces Internas“, v níž se Diego snaží o zisk titulu mistra světa v chrlení textu, o „Welcome Motherfuckers“, kterou ovládne poměrně tupý slogan, a o fuckující „Psicótico“, jež plně dostojí svému názvu.

Need2Destroy útočí, až z nich krev stříká, album „Anti“ je syrové, hutné, neústupné a patřičně nazvučené. Proto je trochu smutné, že v celkovém součtu to kdovíjaká zábava není. Až se mi (po opakovaném přehrávání) na jazyk vkrádá okřídlená hláška z Pelíšků o tom, jakou to muselo dát příšernou práci…, ale to bych byl přece jen příliš krutý.

www.need2destroy.com

YouTube ukázka - Thermometer

Seznam skladeb:
1. Thermometer
2. Zombie
3. Welcome Motherfucker
4. Super Pxrnx
5. Psiocótico
6. Preludio
7. Voces Internas
8. Horizonte Sistema
9. Esquizofrénico
10. El Fin
11. El Cielo
12. Bass Interlude

Sestava:
Diego Carabajal - zpěv
Milan Tajdic - kytara
Wolle van Hogh - baskytara
Simon Koesling - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 42:51
Label: Fast Ball
Země: Německo

Diskografie:
2019 – Show
2025 - Anti

Foto: archiv kapely