Fakt, že v řadách letos vzniklého spolku Defenders Of The Faith působí téměř kompletní Therion, vede zcela logicky k tomu, že se jménu domovského spolku Christofera Johnssona a jeho ansámblu při zmínce o Obráncích víry nelze vyhnout, nicméně některá média jej rovnou tlačí do závorky za jméno kapely. Což lze v podstatě považovat za klamavou reklamu, a v kontextu toho, po jakých stezkách kráčí hudba Therion a po jakých prvotina Defenders Of The Faith „Odes To The Gods“ i za nepříliš moudrý tah. Therion (snad až na fakt, že Defenders Of The Faith jsou schopní muzikanti) tady nehledejte, název kapely, vypůjčený z nahrávky Judas Priest z roku 1984 a nic nezastírající název desky fungují jako jednoznačné vodítko.
Óda na metalové bohy (vyplňování tajenky začněte se jmény Judas Priest, Accept, Iron Maiden, Manowar, Grave Digger…) je velmi trefný název, Defenders Of The Faith se hudebně propadli do žhavých osmdesátek, v nichž šlapavá rytmika, nespoutaná kytarová sóla, ostré, přímočaré riffy, výše položený sólový zpěv a jeho ideální spolupráce se sborovými nápěvy, či chytlavé, přímočaré melodie byly v heavy metalu svatým grálem, a z těchto ingrediencí je stvořeno kompletní album.
Divoký nástup v ukřičené „Heavy Metal Shakedown“ působí jako příjemná pecka na solar, zejména proto, že oproti trochu vláčnější rytmice v řadě následujících skladeb, jde k jádru věci velmi přímočaře. Následná rozvážnější a plně rozezpívaná bojovka s dokonale klišovitým názvem „I`m In Love With My Tank“ už je pro album daleko signifikantnější. Nebýt na víc než osm minut natažené „The Time Machine“, dalo by se říct, že Defenders Of The Faith přistoupili k albu velmi střízlivě, s vědomím toho, že v tomto módu dokážou říct během čtyř minut vše podstatné, ale tím, že při nejrozsáhlejší skladbě nakoukli do tvůrčí dílny Iron Maiden oknem, pod kterým byly naskladněny dobré nápady, dá se i tahle sága slupnout jako malina.
Vypíchnout ze zbytku alba cokoliv dalšího je zbytečné, Defenders Of Faith si udrží velmi solidní formu a nostalgicky prokouknutelnou nápaditost až do finále (a pronikavý hlas Thomase Vikströma by v osmdesátkách nejspíš patřil k pilířům vokální elity), takže ani svým způsobem zbytečné druhé varianty na „Heavy Metal Shakedown“ a „Intruder“ (fakt, že v ní coby host zapěje Ripper Owens, do skládačky dokonale sedne) do šedivého davu nezapadnou. Možná je to trochu rouhání (a stylově jde o míchání hrušek a melounů), ale aktuálně mi Defenders Of The Faith připadají smysluplnější než Therion.
|
