Poté, co se stala debutová deska bestsellerem a dodnes je považována za jeden z nejprodávanějších a nejlepších debutů všech dob (dokáží jí konkurovat pouze Guns N`Roses, Meat Loaf, Pearl Jam a několik málo dalších), bylo nasandě, že jak vydavatelská firma, tak management budou urychleně požadovat album další. Navíc, když jich Boston měli podle smlouvy dodat deset během dalších šesti let. Kosa však narazila na kámen. Tom Scholz, jako hlavní tvůrčí mozek Boston, ale zejména jako naprostý samorost, se po úspěchu debutu cítil silný v kramflecích a jestliže si už debut chtěl dělat po svém a odmítl odcestovat na jeho natáčení do Kalifornie, nyní se situace ještě mnohem výrazněji změnila v jeho prospěch. Když přisla nabídka na natáčení začátkem roku 1977, Scholz jí razantně a velice rychle smetl ze stolu. V kapelních i firemních kruzích začínalo panovat napětí.

Kytarista odmítl myšlenku, že by se deska natáčela kdekoliv jinde než v jeho domovském studiu, kde si výsledek chtěl pohlídat i z pozice producenta. Tehdy byly zasety první semínka budoucí nevraživosti či osudového nepochopení mezi Scholzem a zpěvákem Bradem Delpem, který preferoval mnohem rychlejší práci, svědomitější budování kariéry a zejména zúročení úspěchu debutu ve smyslu přísloví, že železo se má kout, dokud je žhavé. Na to Scholz kašlal, protože v jeho studiu běželo vše mimo čas a prostor. Měl v šuplíku několik skladeb, ale to na desku nestačilo a zejména manažer Paul Ahern se jí začínal dožadovat až nevybíravým způsobem. Znovu chtěl nahnat kapelu do studia a Scholz mu ukázal velice rychle prostředníček, přestože zbylým spoluhráčům a vydavatelské firmě slíbil, že desku dodělá v co možná nejkratším termín.

„Víte, co vám řeknu, když si vzpomenu na dobu natáčení „Don`t Look Back“? Že to byla nejhorší část mé kariéry. Ocitli jsme se pod obrovským tlakem, kdy jsme cítili zodpovědnost za vytvoření dalších hitů a všechno mělo být hotové velmi rychle. Upřímně, kvůli tomu tu desku vůbec nemám rád,“ řekl Scholz. Faktem je, že album je o něco slabší než debutová klasika. I když je pořád skvělé, je znát, že chybělo více času na jeho dotažení. Ale co je to více času? Rok, dva, deset let? Ze Scholze se po vydání debutu stal nesnesitelný perfekcionista, který by s výsledkem nebyl spokojený pravděpodobně nikdy, a dva roky, které mezi oběma alby leží, se braly jako neskutečně dlouhá doba, protože kapely vydávaly i dvě alba ročně v obavách, aby jim neujel vlak. Tohle bylo Scholzovi jedno, ale i přesto v polovině srpna 1978 druhá deska Boston vyšla.

Album otevře skvělá titulní věc, která měla být pokračovatelem „More Than A Feeling“, a přestože se časem nestala tak protežovanou, stále jde o výtečnou kompozici, která by nezapadla ani na debutu a je jasnou klasikou kapely. Ze zbytku se jí vyrovná už jen baladická „A Man I`ll Never Be“ a jako utajený typ také „It`s Easy“. Tyto tři skladby (společně s trochu zbytečnou instrumentálkou „Journey“) tvoří první polovinu alba, která je velmi silná a dá se považovat kvalitativně za plnohodnotného nástupce slavného debutu. To se bohužel nedá říct o druhé půlce desky, kde se naplno projevila skutečnost, že Scholzovy obavy o kvalitu byly oprávněné. „Feelin` Satisfied“ ještě s odřenýma ušima dokáže dostát vysokým nárokům, ale „Party“ by obstála pouze jako B strana singlu. Líp na tom není ani „Used To Bad News“, a když kapela zvedne v závěrečné „Don`t Be Afraid“ hlavu, rozpačitý pocit, jaký za sebou druhá strana desky zanechá, nejde vymazat.

„Don`t Look Back“ se vezla na vlně obřího úspěchu debutu a znovu se prodávala v milionových nákladech. Ačkoliv titulní skladba nedosáhla úspěchu „More Than A Feeling“, přesto se z ní podařilo vykřesat stadionový hit, který lákal na obří turné, kam si kapela s sebou vzala AC/DC, Van Halen či Sammyho Hagara. Místo toho, aby se jednalo o triumfální úspěch, který měl zpečetit výjimečnost kapely, šlo o skoro poslední hřebíček do rakve. Když se kapela vrátila z cest, začala klasická tiráda o nové desce a to už bylo na Scholze moc. Začal přestavovat studio a jak bylo jeho zvykem, nic nehodlal uspěchat. Proti tomu se Ahern hodlal bránit a nervózní byla i kapela, která se začala rozhlížet po jiných aktivitách. Situace nevypadala dobře.

První, kdo se postavil na vlastní nohy, byl kytarista Barry Goudreau, který natočil sólové album, na které mu přispěl i bubeník Sib Hashian a zpěvák Brad Delp. Ten chtěl odejít také na sólovou kariéru, ale čím dál větší závislost na drogách mu v tom stále více bránila. Goudreauova závislost se stala pro Scholze důvodem, aby s kytarovým kolegou vyrazil dveře a o dva roky později, v létě 1983, požádal o odchod i Hashiana a basistu Frana Shehanna. Boston byli několik let poté, co zcela pobláznili Ameriku, mrtvou kapelou.

www.bandboston.com

YouTube ukázka - Don`t Look Back

Seznam skladeb:
1. Don`t Look Back
2. The Journey
3. It`s Easy
4. A Man I`ll Never Be
5. Feelin` Satisfied
6. Party
7. Used To Bad News
8. Don`t Be Afraid

Sestava:
Brad Delp – zpěv, kytara
Tom Scholz - kytara, baskytara, klávesy, bicí
Barry Goudreau - kytara
Fran Sheehan – baskytara
Sib Hashian – bicí

Rok vydání: 1978
Čas: 33:46
Label: Epic Records
Země: USA
Žánr: AOR

Diskografie:
1976 - Boston
1978 - Don`t Look Back
1986 - Third Stage
1994 - Walk On
2002 - Corporate America
2013 - Life, Love And Hope

Související články

Foto: archiv kapely